neděle 28. března 2010

Kryštof: 03

Escape/EMI
2003

hodnocení: 7/7
psáno pro Rock & Pop

Máte něco proti dobrému popu? No proto!
Staré přísloví praví, že lásku, kašel a koně neschováš. Klidně si k tomu přidejte ještě talent, protože bez něho by Kryštof nevydal tuhle desku a česká hudební krajina by byla o jeden zázrak chudší. Navzdory názvu se nejedná o řadové album, místo toho je deska 03 namíchána ze tří rovnoměrně zastoupených částí.
Nejprve remixy: všechny čtyři opravdu fungují, to znamená, že původní písně někam posouvají. Žánrově sahají od jazzy downtempa Reset (Obchodník s deštěm) po kytarový trip-hop Veneer (Moře v hoře). Další část tvoří alternativní verze skladeb z předchozích dvou nahrávek kapely mezi kterými je i úchvatná unplugged verze Lolity pojmenovaná (ach!) malá Lolita. Poslední třetina patří soundtracku k Morávkově Nudě v Brně – autorem čtyř písní je představitel filmového Standy Jan Budař a Kryštofem je spojuje "pouze" to, že v nich zpívá Richard Krajčo.
Říká se, že se zpěvák za dobu existence kapely neuvěřitelně vyzpíval a hudebně i textařsky vyzrál. Něco na tom bude a taky na tom, že už zdaleka nejde jen o pop pro –náctileté divačky Medúzy. Uvidíme, s čím přijdou příště Tata Bojs, ale lepší budou jen těžko!

Messer Chups: The Best – Cocktail Draculina

Solnze Records/Tamizdat
2002

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Srdečné pozdravy z Transylvánie
Oleg Gitarkin je génius, který ujíždí na amerických béčkových horrorech z padesátých let a ze všeho nejradši kombinuje samply z nich se zvukem předpotopních syntezátorů a surfových kytar à la Beach Boys. Před pěti lety začal svoji hudební vizi naplňovat v projektu Messer Chups, který založil v Hamburku s Annettou Schneider. Později ji už v Petrohradu nahradil Igor Vdovin a společně s Gitarkinem dnes tvoří jednu z nejbizarnějších dvojic současné popmusic.
Nahrávají společně s praneteří Leona Theremina, který začátkem minulého století sestrojil jeden z prvních elektronických nástrojů a Lidia Kavina je v Rusku nejznámější instruktorkou hry na něj (pro neználky: na theremin se hraje tak, že pohybem rukou poblíž dvou antén měníte výšku a zabarvení tónu). Skladby Messer Chups jsou poměrně pestré, proměnlivé asi jako améba na extázi, nicméně ke konci je poslech desky Cocktail Draculina přece jen trochu fádní. To se ale rozhodně nedá říct o třech videoklipech, které jsou náplní datové stopy – dva z nich režíroval sám Oleg Gitarkin a jsou rozhodně lepší než většina silvestrovské 'zábavy'.

Yppah: They Know What Ghost Know

Ninja Tune/Panther
2009

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Debutové album texaského Mexičana Joe Corralese You Are Beautiful At All Times z roku 2006 kličkovalo mezi perkusivním trip-hopem a melodickou IDM ve stylu Boards Of Canada. Nepostrádalo sice zajímavé momenty, chybělo mu ale nějaké výraznější směřování, ekvivalent literárního příběhu, který vás poslechem desky hladce provede od začátku do konce.
Je proto potěšitelné, že k novince přistoupil Corrales z jiného úhlu: akcentoval dosud spíše latentní prvky shoegaze a vytvořil cosi na způsob triphopové verze My Bloody Valentine. Namísto divokých beatů z jedničky nastoupila větší umírněnost, aniž by tím nějak trpěla ona známá expanzivní psychedelie. Takhle nějak by mohli znít v 21. století Doors.

Italian Secret Service: Not The Same

Irma La Douce/Panther
2009

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

Může existovat větší klišé, než je italská nu-jazzová kapela pojmenovaná podle komedie ze šedesátých let? Snad jedině italská nu-jazzová kapela pojmenovaná podle špionážního filmu z let sedmdesátých. Dario Cecchini a Leonardo Pieri ale mají smysl pro míru, což dokazují i na svém třetím albu (druhém pro easylisteningový sublabel značky Irma Records).
Jeho obsahem je sice nenáročný koktejlový jazz s prvky elektroniky a bossa novy – Cecchini má za sebou mimo jiné spolupráci s Eumirem Deodatem – přístupnost ale není pro tyhle dva florenťany synonymem pro banalitu. Dokonce i předělávce nirvanovské Smells Like Teen Spirit dokázali vdechnout punc originality, a to je co říct! Slušná žánrová deska.

The Autumnist: The Autumnist

Deadred Records/Starcastic
2008

hodnocení: 2,5/5
psáno pro Rock & Pop

Od doby, kdy Vlado Ďurajka tvořil pod názvem Abuse žánrově čistou IDM warpovského střihu, už v Dunaji uplynula spousta vody. Původně jednočlenný projekt se postupem času rozrostl v regulérní kapelu, která před dvěma lety obohatila katalog Deadreds deskou Great Outdoors. Na ní už byly položeny základy toho, co je obsahem eponymního alba The Autumnist (změnu názvy vyvolaly tahanice s totožně pojmenovanou kapelou).
Elektronická kostra skladeb ustupuje čím dál tím více organičtější struktuře, ve které mají vedle sampleru a gramofonů rovnocenné místo živé či položivé nástroje. Škoda jen, že to celé působí v porovnání s předchozí deskou méně odvážně a rafinovaně. Abuse vs. The Autumnist – 1:0.

Miou Miou: Électronique (Mioumixes)

Piper Records
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Vždycky mi přišlo, jako by tvorba Miou Miou existovala tak trochu na okraji zájmu domácí hudební kritiky. Těžko říct, jestli za to může pragocentrismus nejhlasitějších publicistů, anebo jejich špatně skrývaný despekt k hravému retromódu, ve kterém původem východočeská kapela operuje.
S tím je ale, vážení, konec! Touhle sbírkou remixů totiž Miou Miou dávají jasně najevo všem pochybovačům, že námluvy se světovým indiepopem (namátkou: hraní před Mashou Qrellou a b. fleischmannem či remix pro Deerhoof) nebyly ze strany kapely jen nevinným flirtem.
Nejde ani tak o jména, či národnosti zastoupených remixérů – ty si ostatně může každý snadno najít na internetu. Miou Miou nejsou z těch, kteří by potřebovali sobě nebo komukoli jinému něco dokazovat. Jde o to, že Électronique povyšuje často chaotický a vysmívaný formát remixové desky na zcela novou úroveň. Na úroveň, která nechává citlivého posluchače ve stavu kombinujícím překvapení, hrdost, nadšení, melancholii a kdovíco dalšího, co ve vás dobrá hudba vyvolává.
Po Watching Black asi nejdůležitější domácí elektronická deska poslední doby.

Kylie: Boombox - The Remix Album 2000-2008

Parlophone/EMI
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Pro svou první remixovou kolekci si Kylie Minogue nemohla zvolit příhodnější název.
Boombox evokuje jakési bezčasí, v němž se po pravoúhlých ulicích prohání bandy černých výrostků s obrovskými kazeťáky na ramenou. Místo elektra a hip hopu zní ovšem z těchto ghettoblasterů sedmdesátkové disko a newyorský house – jenom v tom nejsoučasnějším zvukovém balení.
Kdosi na internetu nazval tuhle paní největší podvodnicí v showbyznysu. Naopak! Kylie si na nic nehraje, zná své slabiny i silná místa a stejně tak i všichni zúčastnění (remixy dodali např. Fischerspooner, Sebatien Leger nebo Chemical Brothers). Na rozdíl od Madonny se také Kylie nesnaží zavděčit se všem, a to je vrcholně sympatické.