Zobrazují se příspěvky se štítkemabsolutní. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemabsolutní. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Kryštof: 03

Escape/EMI
2003

hodnocení: 7/7
psáno pro Rock & Pop

Máte něco proti dobrému popu? No proto!
Staré přísloví praví, že lásku, kašel a koně neschováš. Klidně si k tomu přidejte ještě talent, protože bez něho by Kryštof nevydal tuhle desku a česká hudební krajina by byla o jeden zázrak chudší. Navzdory názvu se nejedná o řadové album, místo toho je deska 03 namíchána ze tří rovnoměrně zastoupených částí.
Nejprve remixy: všechny čtyři opravdu fungují, to znamená, že původní písně někam posouvají. Žánrově sahají od jazzy downtempa Reset (Obchodník s deštěm) po kytarový trip-hop Veneer (Moře v hoře). Další část tvoří alternativní verze skladeb z předchozích dvou nahrávek kapely mezi kterými je i úchvatná unplugged verze Lolity pojmenovaná (ach!) malá Lolita. Poslední třetina patří soundtracku k Morávkově Nudě v Brně – autorem čtyř písní je představitel filmového Standy Jan Budař a Kryštofem je spojuje "pouze" to, že v nich zpívá Richard Krajčo.
Říká se, že se zpěvák za dobu existence kapely neuvěřitelně vyzpíval a hudebně i textařsky vyzrál. Něco na tom bude a taky na tom, že už zdaleka nejde jen o pop pro –náctileté divačky Medúzy. Uvidíme, s čím přijdou příště Tata Bojs, ale lepší budou jen těžko!

Piano Magic: Part Monster

Green Ufos/Starcastic
2007

hodnocení: 5/5
psáno pro Rock & Pop

Britští Piano Magic měli vždycky blízko k označení kultovní kapela. S jejich bohatou a hodně spletitou diskografií a systémem rotujících členů inspirovaným This Mortal Coil tomu snad ani nemohlo být jinak. Teprve v posledních letech začalo fungování kapely připomínat model, který je v tvůrčím prostředí silně ovlivňovaném hudebním průmyslem běžnější. Patří k němu jak relativní stálost složení, tak i věrnost jedné vydavatelské firmě.
Pochopitelně to nezůstalo bez vlivu na vlastní hudbu, kterou Piano Magic hrají a nic o té proměně nesvědčí významněji, než jejich sedmé řadové album Part Monster (mimochodem produkované Guyem Fixsenem z kapely Laika). Z estetického hlediska se dá říct, že se na něm kapela konečně zbavila všeho, co se v její tvorbě dalo označit za přebytečné. Řeč je o všemožných sonických experimentech, v kterých si Piano Magic vždycky libovali a které na jejich deskách koexistovaly s post-rockem či indietronikou načichlými popovými momenty.
Part Monster je oproti tomu album v nejlepším slova smyslu hitové, podobně jako byl hitový debut Lali Puna. A víte co? Je stejně skvělé!

sobota 27. března 2010

Mythematica: Mythematica

Quazi Delict Records
2009

hodnocení: 5/5
psáno pro Rock & Pop

Je až k nevíře, že s tak vyzrálým dílem, jakým je debut projektu Mythematica, přichází člověk tak říkajíc „odjinud“. Daniel Špaček na sebe dosud upozorňoval především jako grafický designér, odteď se ale jeho jméno zařadí po bok takových osobností domácí elektronické scény, jakými jsou Jan P. Muchow nebo Tomáš Dvořák (Floex).
Od prvního tónu desky zní Špačkova hudba důvěrně známě a přitom nikterak odvozeně. Jistě, spojení ospalého beatu a melodických syntezátorových linek nezapře inspiraci v tvorbě Boards Of Canada, jinde si nelze nevzpomenout na Air či Abuse v období kolem EP Sleepfields. V aplikaci a dalším rozvíjení těchto impulsů ale Mythematica zůstává ryzím originálem. Bravo!

středa 24. března 2010

The Ecstasy Of Saint Theresa: Watching Black

ESCape/EMI
2007

hodnocení: 7/7
psáno pro mGuide

Nerad ve svých recenzích opakuju všeobecně známá fakta, v případě Extáze ale nemůžu jinak. Jan P. Muchow je totiž v téhle zemi skutečně jedním z mála lidí, kterým nechybí na jedné straně velký hudební rozhled a na straně druhé bohaté zkušenosti s prací v nahrávacím studiu podpořené vlastními skladatelskými a muzikantskými schopnostmi.
Tohle všechno je z poslechu kterékoli desky EOST nasnadě, navíc je každá z nich otiskem doby svého vzniku. Na Watching Black tudíž najdeme více kytar, než na předchozím opusu Slowthinking, zároveň se ale není třeba bát žádných podrazů nad rámec obvyklé Muchowovy předvídatelné nepředvídatelnosti.
Zajímavým prvkem je využití smyčcových partů v sedmi z jedenácti skladeb alba, díky nimž dostává idiosynkratická a v podstatě neuchopitelná tvorba EOST mnohem zřetelnější a důvěrně známější kontury Pokud byla deska Slowthinking místy rozpačitým, protože překombinovaným pokusem vyvést Extázi z triphopové mezifáze na albu In Dust 3, pak je novinka důkazem o více než přijatelném nalezení vlastní cesty vedoucí k umělecké nesmrtelnosti.
Nebudeme-li dumat nad délkou jednotlivých nahrávek, pak je Watching Black sedmou deskou EOST. Kdo si potrpí na magii čísel, může v tom hledat nějaké znamení. Pro nás ostatní se prostě a jednoduše jedná o nejlepší domácí desku loňského roku.

sobota 4. července 2009

Autechre: Draft 7.30

Warp Records/Maximum Underground
2003

hodnocení 7/7
psáno pro Rock & Pop

Při pohledu na ligaturu æ vlhnou pamětníkům oči. Jejich Incunabula znamená pro vyznavače experimentální elektroniky totéž, co Šmejkalova ohrada pro Rychlé šípy. Tady to všechno začalo. Všechny ty divné zvuky z Rolandu TR-606 a dovedně zakamuflované samply naroubované na pseudohiphopovou rytmiku tu zazněly poprvé naplno a pomohly definovat žánr později nazvaný IDM. Jsem v pokušení napsat, že se toho za tu dobu zas tolik nezměnilo, ale to bych se dostal do střetu s novinářskou etikou.
To hlavní ale zůstalo naštěstí stejné: chuť a schopnost experimentovat, podrobit jakýkoli zvuk důkladné analýze a posléze využít v kompozici. Ne nadarmo se jedna ze zásadních esejí, které o æ kolují po internetu, jmenuje The Shape Of The Sound. Oni totiž ze zvuků nejen skládají, oni je doslova obrábějí a dělají to zatraceně dobře. Draft 7.30 je deska dobrodružná, odvážná a nekompromisní. Vše je v duchu minimal cokoli rozcupováno na malinké kousíčky a znovu sestaveno s pečlivostí švýcarského hodináře. Vrcholem alba je bezesporu Surripere, dlouhá, temná a krásná kompozice z rodu nezapomenutelných. Díky, Autechre!

UB40: Homegrown In Holland - Live

Warner Music
2004

hodnocení 7/7
psáno pro Rock & Pop

Když jste dospívali počátkem devadesátých letech a váš hudební vkus formovaly dvouhodinovky MCM na OK3 a tehdy ještě francouzské vysílání Evropy 2, nejspíš pro vás první kontakt s reggae nesouvisel se jmény jako John Holt nebo Bob Marley, ale právě UB40. Co na tom, že dready z nich má jenom jeden a že zpívají o věcech, ze kterých se ortodoxním rastamanům protáčejí panenky. Téměř čtvrtstoletí existující skupina má i po těch letech a přes zdvižená obočí žánrových puristů stále co nabídnout.
Recenzované DVD vzniklo sestřihem tří koncertů, které UB40 odehráli koncem loňského roku v Rotterdamu. To je první plus, protože v Holandsku má kapela téměř stejně velkou fanouškovskou základnu, jako v domovské Anglii a koncertní záznam je bez patřičné odezvy publika vždycky neúplný. Druhým plusem je chvályhodná snaha dodat snímku na vizuální přitažlivosti pomocí prvků jako jsou létající kamery, digitální rozklad obrazu, vícenásobná expozice apod. A do třetice je třeba vyzdvihnout nestárnoucí kvalitu klasických písní UB40 – na takové Food For Thought není třeba vůbec poznat, že byla napsána před pětadvaceti lety.
Bonusy se to na disku jen hemží – diváky se sklony k voyerismu potěší možnost výběru hned ze dvou pohledů do zákulisí rotterdamských koncertů, archivní typy zase ocení volbu zapnutí komentářů členů kapely k jednotlivým skladbám a to není zdaleka všechno. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy držel v ruce podobě nadupané DVD a spolu s výše zmíněnou kvalitou hudební složky disku je to pádný důvod k udělení absolutního hodnocení.