Jean-Michel Jarre: Téo & Téa

Warner Music
2007

hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop

Zvláštní pán, tenhle Jean-Michel Jarre. Spíš než samotnou hudbou se do našich kolektivních myslí otiskl schopností udělat z bezmála každého svého koncertu multimediální show hodnou zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Má ale co nabídnout i těm posluchačům, kteří po většinu roku nedisponují penězi na letenku do nějaké z exotických destinací, kde se Jarreho koncerty nezřídka konají (naposledy vystupoval loni v prosinci v marocké poušti)?
Letošní album Téo & Téa na tuto otázku přináší odpověď méně rozpačitou, než by se třicet (!!!) let po vydání průlomové desky Oxygene mohlo zdát. Největší chybou by bylo považovat Jarreho za přímého konkurenta dnešních dinosaurů elektronické hudby typu Faithless nebo Underworld. Jeho tvorba je přece jenom více akademická a i přes zmíněné koncertní megalomanství méně kalkulující s odezvou publika.
Dnešní Jarre trendy v elektronice nevytváří, ani se je ale nesnaží za každou cenu dohnat. Stojí mimo podobně jako třeba Švýcaři Yello, „mimo“ ale v jeho případě neznamená „špatně“.