Black Hole Recordings/EMI2007
hodnocení: 2/5
psáno pro Rock & Pop
Bývaly doby, kdy šlo mít k tranceu coby jednomu z dominantních žánrů elektronické taneční hudby jakés takés sympatie. Mít ve sbírce jednu dvě desky BTho či Paula Van Dyka tehdy neznamenalo automaticky exkomunikaci ze společnosti hudebně uvědomělejších přátel.
Pak ale přišla doba obřích parties, schopných bavit tisíce a v krajních případech i desetitisíce lidí naráz. Takové masy nemůžete zvládat pomocí nějakých sofistikovaných hudebních experimentů. Lépe zabírají šaškárny typu remixů ústřední melodie Pirátů z Karibiku nebo Barberova Adagia pro smyčce.
Prostě taková lepší diskotéka, řeklo by se. A přesně to platí i o třetí autorské desce holandského DJe Tiësta. Začíná sedm a půl minuty dlouhým trackem, který zní jako vydestilovaná esence tranceu ve vší jeho líbivé podbízivosti, pokračuje oakenfoldovskými halekačkami, vzájemnými kamaráčofty a ojedinělými chabými pokusy inovovat tranceový zvuk a končí zmíněnou zimmerovraždou v podobě zremixované skladby He’s A Pirate.
Celé se to dá stěží chápat jinak, než jako lákavý marketingový doplněk k Tiëstovým DJským aktivitám a o to nejspíš šlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat