
2006
hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop
Druhé album kopřivnické Nieriky sice vyšlo už před několika měsíci, bylo by ale škoda na něj neupozornit. Dnes už šestičlenná kapela totiž působí dojmem, že jako jedna z mála na západ od řeky Moravy (Slováci se zdají být v tomhle ohledu mnohem dál) soustavně sleduje dění na světové indie kytarové scéně a zároveň své posluchačské zkušenosti dokáže vtělit do zvukově vynalézavé a přitom nikterak komplikované hudební formy.
Od vydání předchozí desky Hydroponicum se toho v tvorbě Nieriky změnilo hodně, přičemž asi nejmarkantnější je nahrazení post-triphopově elektronického zvuku debutu plnokrevným kytarovým soundem doplněným melodickými klávesovými linkami. Srovnání s konkrétními zahraničními vzory není zapotřebí, neboť o přiblížení se nějaké předloze kapela zjevně neusiluje. Namísto toho by mohla být sama příkladem pro ostatní skupiny v tom, jak se i v domácích podmínkách dá natočit hudebně aktuální a přitom nikoho nevykrádající album.
Osobně bych si na něm dokázal představit více skladeb využívajících čím dál lepšího vokálu zpěvačky Moniky Lohrerové, už tak mi ale dvojice nejlepších písní desky – koncertně prověřených Strawberries And Cream a 1,000,000 Different Tomorrows – nahání slušnou husí kůži, za kterou, Nieriko, dík!
Žádné komentáře:
Okomentovat