The Cinematic Orchestra: Ma Fleur

Ninja Tune/Panther
2007

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Po dvou nadšeně přijatých albech, na nichž postupně budovali svoji představu nu-jazzu kombinovaného s triphopovou rytmikou, se britští The Cinematic Orchestra rozhodli nastavit kurs své hudební bárky trochu odlišným směrem. Napovídal tomu už jejich podzimní koncert v Praze, na kterém se představili v téměř folkové poloze.
Tu na novince TCO zastupují zejména skladby s novým spolupracovníkem Patrickem Watsonem, který se pěveckým výrazem pohybuje někde mezi Chrisem Martinem z Coldplay a Anonym Hegartym (Antony And The Johnsons). Fanoušky alba Everyday určitě potěší návrat Fontelly Bass, která opět nazpívala vokály do dvou skladeb, dalším hostem je tu Lou Rhodes z dnes již nefunkčních Lamb. Zbytek je jako vždy dílem Jasona Swinscoea a jeho suity věrných
V porovnání s minulostí postrádají nové skladby TCO někdejší energii, určovanou zejména expresivním bubenickým stylem Lukea Flowerse. Rozhodně si ale kapela zachovala cit pro dynamiku a práci s prostorem. „Jak někdo dokáže z tak mála vytěžit tolik?“ ptá se jeden z recenzentů alba Ma Fleur. Netuším, ale jde jim to náramně.