14th Floor Records/Panther
2009
hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop
V době iPodů a krize hudebního průmyslu mají koncepční alba nálepku něčeho zoufale nemoderního, vysvětlujte to ale dvěma hudebníkům, kteří stojí za projektem Marmaduke Duke! Wikipedie u jejich hesla dokonce v kolonce žánr uvádí „konceptuální rock“.
Má to svůj důvod: Duke Pandemonium je prostřední částí trilogie (!), kterou v roce 2005 odstartovala deska The Magnificent Duke (finále obstará Death Of Duke).
Zatímco ale před čtyřmi lety šlo v zásadě o neškodný rockový experiment, novinka je stylově mnohem rozkročenější. Místy zní MD jako artpunkoví Suicide, jindy si vypůjčují z výrazového arzenálu EBM a neštítí se dokonce ani electroclashe.
Je to nepolapitelná a svým způsobem fascinující hudba, ze které se vám snadno zamotá hlava. Můžete ji rozebírat dnem i nocí a stejně se nikdy nedoberete její podstatě. Polovinou dua je ostatně Simon Neil ze skotských Biffy Clyro, kteří jsou komplexností a neuchopitelností své tvorby proslulí.
Záleží tedy na vašem očekávání – pokud máte v hudbě rádi své jisté, pak vás Duke Pandemonium nutně zklame. V opačném případě zažijete neopakovatelnou jízdu.
sobota 27. března 2010
Marmaduke Duke: Duke Pandemonium
Štítky:
album,
biffy clyro,
cd,
marmaduke duke,
pozitivní,
recenze,
rock and pop
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat