The Magnetic Fields: Distortion

Nonesuch/Warner Music
2007

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

Potíž s konceptuálními umělci je ta, že nikdy nevíte, co vyvedou příště. Vezměte si takového Stephina Merritta: v roce 1999 ohromil fanoušky i kritiku, když se svým ansámblem The Magnetic Fields vydal žánrově pestrou trojdesku 69 Love Songs. Od té doby se připomněl například kolekcí muzikálových melodií Showtunes nebo komorním popovým albem i, za které by se nemusel stydět ani Neil Hannon.
Letošní novinkou se Merritt podle svých slov rozhodl vzdát hold kapele Jesus And Mary Chain, především pak její desce Psychocandy z roku 1985. Co z toho plyne? Především to, že někdejší popovou průzračnost vystřídaly feedbacky a distorze, které Merritt důsledně aplikuje na veškerý nástrojový park. Kromě kytar se tak „ve vazbě“ octlo například piano, cello či akordeon a ušetřeny nezůstaly ani bicí.
Trochu to působí jako schválnost, zvlášť když si uvědomíte, že leckterá z nových skladeb má vyloženě hitový potenciál. O to ale právě jde – pod vším tím sonickým bordelem jsou totiž The Magnetic Fields stále stejně neodolatelní, jen je cesta k tomuto poznání tentokrát o něco komplikovanější.