Francois Pignon: Spooning

PP Production
2006

hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop

Na základě informací kolegy Husáka jsem se na debutovou desku pražské trojice Francois Pignon těšil jako na cosi, připomínající tvorbu mé oblíbené Nieriky. Místo toho se mým uším dostalo něco na způsob alternativnějších Support Lesbiens, což nemá být v žádném případě kritika (kapely ani Michalova úsudku).
Největší přednost kapely, kterou je jakási nezakotvenost v intencích některého z existujících kánonů populární hudby, se může obratem vyjevit coby její největší nedostatek. Na poměry panující v tuzemských radiích je hudba F.P. pořád ještě příliš divná, čtenáři serveru newmusic.cz by ji zase nejspíš prohlásili za moc konformní.
Za inspirační zdroje kapely můžeme považovat celou řadu umělců Nickem Cavem či spíše Barrym Adamsonem počínaje a PJ Harvey nebo Calexico konče. Více než jednotlivé skladby vám na první poslech nejspíš utkví v hlavě zvláštní folkově-postrocková atmosféra desky, po čase si možná oblíbíte hity zavánějící písně jako Black And Blue (s perfektně načasovanou citací soundtracku k Psychu v polovině druhé minuty) nebo Waiting Wired.
To, jak často se k tomuhle albu nakonec budete vracet, záleží nejvíc na tom, do jaké míry jste schopni se povznést nad okatou czenglish zpěváka Otakara Humpla a výše zmíněné nejasné kontury většiny skladeb F.P. Na debut se tu ale vůbec nenabízí málo.