Richter: Audioexile

Couch Records/Panther
2006

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Předloňské vydání desky Beatification slovinského projektu Menu B představalo sympatický úkrok vídeňského minilabelu Couch Records do hájemství avantgardního electrojazzu. Letošní novinkou člověka s aliasem Richter se majitelé vydavatelství, tedy pánové Vlado Dzihan a Mario Kamien, opět hlásí ke své původní ediční politice – šíření nahrávek poslechové elektronické hudby, které se podle potřeby říká tu nu-jazz, tu broken beats a jindy třeba head music.
Richterova tvorba připomene stájové kolegy De Vibroluxe, případně compostovského Bena Mono, zároveň se od nich ale liší větším popovým potenciálem – byť jde zřídka o písně v pravém slova smyslu a mimohudební sdělení je tu vetknuto do sloganů jako „stars never lie“ (Stars Never Lie) či „don’t get on b-side“ (B-Side). Pomalejšími skladbami odkazuje Richter na zlatou éru vídeňské downtempové hudby, neztrácí se ale ani v rychlejších klubovkách, které by v rukou šikovných remixérů mohly brzy opanovat kdejaký taneční parket.
Nejdůležitější ale je, že deska Audioexile nepostrádá vnitřní soudržnost ani vývoj a dokazuje tak, že i v dnešní době může vzniknout skutečné hudební album (tedy nikoli jen sbírka spíše volně souvisejících skladeb) přímo klasických kvalit.