Zobrazují se příspěvky se štítkemkompilace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkompilace. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Různí: Pulverising! DigitalTM

Pulver Records/Panther
2003

hodnocení: 4/7
psáno pro Rock & Pop

Jak poukázat na průměrnost desky a neurazit? Řekněme, že stuttgartský label Pulver Recordings vydává poněkud submisivní house a broken beats, sem tam ukápne nějaké to downtempo. Námluvy s jazzem jsou u položky z pantheří distribuce téměř pravidlem. DJové značku Pulver znají – viz přítomnost skladby Come On od Dutch Rhythm Combo na šestce výberu Hôtel Costes (tady je hned ve dvou verzích). Ostatním se musí jejich skladby přinést až pod nos na růžovém disku v plastikovém custom-designed obalu, aby si jich vůbec všimli. Hm, že by to o něčem vypovídalo? Třeba o nadbytku mixovaných kompilací na trhu, mezi kterými se tahle ztratí jako Viktor Kožený na Bahamách.

Různí: Black Coffee Chapter 6 - Feed Your Soul + Playground Vol.8 – Mixed & Compiled By Cuica + Destination: Out II









ecco.chamber/Panther
2003

hodnocení: 6/7 (Black Coffee), 4 (Playground), 5 (Destination: Out)
psáno pro Rock & Pop

Tři kompilace, které každá po svém těží z momentální obliby pomalé elektronické hudby. Black Coffee je navzdory amatérskému obalu nejpovedenější. Po downtempovém předkrmu přichází hlavní chod v podobě lehoučkých jazzy houseových závitků, následovaný dubově triphopovým zákuskem. Po tomhle menu se budete ještě dlouho olizovat!
Dvojice Cuica na svém příspěvku do série mixovaných kompilací Playground (předchozí díly míchali třeba Aromabar, Les Gammas nebo Madrid de los Austrias) prakticky neopouští mantinely vymezené pojmem nu-house a i přes počáteční eleganci a šarm se časem neubrání jisté těžkopádnosti, které se dalo vyhnout občasným zařazením nějaké skladby odjinud.
To slovutný vídeňský kompilátor Alan Brown pro jistotu rozdělil výběr Destination: Out II rovnou na dva disky – na prvním převažují skladby ve středním tempu, druhý je zdánlivě klidnější, i když i tady se beat čas od času narovná a začne compostovsky houseovat. Navíc má album zajímavý obal i přitažlivý cestovatelský koncept (celkem dvacet tracků má v rodném listě patnáct různých měst ze tří kontinentů) a to se na trhu, zahlceném podobnými výběry k neúnosnosti, počítá.

Kryštof: 03

Escape/EMI
2003

hodnocení: 7/7
psáno pro Rock & Pop

Máte něco proti dobrému popu? No proto!
Staré přísloví praví, že lásku, kašel a koně neschováš. Klidně si k tomu přidejte ještě talent, protože bez něho by Kryštof nevydal tuhle desku a česká hudební krajina by byla o jeden zázrak chudší. Navzdory názvu se nejedná o řadové album, místo toho je deska 03 namíchána ze tří rovnoměrně zastoupených částí.
Nejprve remixy: všechny čtyři opravdu fungují, to znamená, že původní písně někam posouvají. Žánrově sahají od jazzy downtempa Reset (Obchodník s deštěm) po kytarový trip-hop Veneer (Moře v hoře). Další část tvoří alternativní verze skladeb z předchozích dvou nahrávek kapely mezi kterými je i úchvatná unplugged verze Lolity pojmenovaná (ach!) malá Lolita. Poslední třetina patří soundtracku k Morávkově Nudě v Brně – autorem čtyř písní je představitel filmového Standy Jan Budař a Kryštofem je spojuje "pouze" to, že v nich zpívá Richard Krajčo.
Říká se, že se zpěvák za dobu existence kapely neuvěřitelně vyzpíval a hudebně i textařsky vyzrál. Něco na tom bude a taky na tom, že už zdaleka nejde jen o pop pro –náctileté divačky Medúzy. Uvidíme, s čím přijdou příště Tata Bojs, ale lepší budou jen těžko!

Messer Chups: The Best – Cocktail Draculina

Solnze Records/Tamizdat
2002

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Srdečné pozdravy z Transylvánie
Oleg Gitarkin je génius, který ujíždí na amerických béčkových horrorech z padesátých let a ze všeho nejradši kombinuje samply z nich se zvukem předpotopních syntezátorů a surfových kytar à la Beach Boys. Před pěti lety začal svoji hudební vizi naplňovat v projektu Messer Chups, který založil v Hamburku s Annettou Schneider. Později ji už v Petrohradu nahradil Igor Vdovin a společně s Gitarkinem dnes tvoří jednu z nejbizarnějších dvojic současné popmusic.
Nahrávají společně s praneteří Leona Theremina, který začátkem minulého století sestrojil jeden z prvních elektronických nástrojů a Lidia Kavina je v Rusku nejznámější instruktorkou hry na něj (pro neználky: na theremin se hraje tak, že pohybem rukou poblíž dvou antén měníte výšku a zabarvení tónu). Skladby Messer Chups jsou poměrně pestré, proměnlivé asi jako améba na extázi, nicméně ke konci je poslech desky Cocktail Draculina přece jen trochu fádní. To se ale rozhodně nedá říct o třech videoklipech, které jsou náplní datové stopy – dva z nich režíroval sám Oleg Gitarkin a jsou rozhodně lepší než většina silvestrovské 'zábavy'.

Miou Miou: Électronique (Mioumixes)

Piper Records
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Vždycky mi přišlo, jako by tvorba Miou Miou existovala tak trochu na okraji zájmu domácí hudební kritiky. Těžko říct, jestli za to může pragocentrismus nejhlasitějších publicistů, anebo jejich špatně skrývaný despekt k hravému retromódu, ve kterém původem východočeská kapela operuje.
S tím je ale, vážení, konec! Touhle sbírkou remixů totiž Miou Miou dávají jasně najevo všem pochybovačům, že námluvy se světovým indiepopem (namátkou: hraní před Mashou Qrellou a b. fleischmannem či remix pro Deerhoof) nebyly ze strany kapely jen nevinným flirtem.
Nejde ani tak o jména, či národnosti zastoupených remixérů – ty si ostatně může každý snadno najít na internetu. Miou Miou nejsou z těch, kteří by potřebovali sobě nebo komukoli jinému něco dokazovat. Jde o to, že Électronique povyšuje často chaotický a vysmívaný formát remixové desky na zcela novou úroveň. Na úroveň, která nechává citlivého posluchače ve stavu kombinujícím překvapení, hrdost, nadšení, melancholii a kdovíco dalšího, co ve vás dobrá hudba vyvolává.
Po Watching Black asi nejdůležitější domácí elektronická deska poslední doby.

Kylie: Boombox - The Remix Album 2000-2008

Parlophone/EMI
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Pro svou první remixovou kolekci si Kylie Minogue nemohla zvolit příhodnější název.
Boombox evokuje jakési bezčasí, v němž se po pravoúhlých ulicích prohání bandy černých výrostků s obrovskými kazeťáky na ramenou. Místo elektra a hip hopu zní ovšem z těchto ghettoblasterů sedmdesátkové disko a newyorský house – jenom v tom nejsoučasnějším zvukovém balení.
Kdosi na internetu nazval tuhle paní největší podvodnicí v showbyznysu. Naopak! Kylie si na nic nehraje, zná své slabiny i silná místa a stejně tak i všichni zúčastnění (remixy dodali např. Fischerspooner, Sebatien Leger nebo Chemical Brothers). Na rozdíl od Madonny se také Kylie nesnaží zavděčit se všem, a to je vrcholně sympatické.

The Rapture: !K7 Tapes

!K7/Panther
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Když můžou deejayské mixy vydávat Hot Chip, proč by nemohli indie disco rockeři The Rapture, řekli si nejspíš hlavouni z ká sedmičky, a tak vznikl další důkaz, proč tenhle label v kvalitě vydávaných kompilací jen tak někdo netrumfne.
Bylo by naivní očekávat, že The Rapture překvapí svými mixovacími schopnostmi. Spíš než na ně se tu hraje na eklektický vkus, zábavnost a celkovou soudržnost výsledného mixu. V tomhle ohledu snesou !K7 Tapes srovnání s tím nejlepším z konkurenční řady DJ Kicks.
Najdete tu vedle sebe funk, hip hop, disko, ale i současnější taneční elektroniku. Ideální deska k nakopnutí skomírajícího večírku nebo jen tak pro zvednutí nálady. „Like those indians, i’m an indian too…“

The Chemical Brothers: Brotherhood

Virgin/EMI
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Tihle falešní bráchové jsou něčím na způsob Přemka Podlahy. Klidně se jim můžete smát za to, že reprezentují zaniklé ideály vašich starších sourozenců či přímo vašich dřívějších já. Stejně jako Podlahovi ale nemůžete ani jim upřít pracovitost a upřímné zanícení, se kterými se do svých projektů vrhají.
Nic to ovšem nemění na faktu, že ta nejlepší léta (myšleno čistě profesionálně, pochopitelně), mají jak Chemicals, tak Přemek Podlaha, nejspíš dávno za sebou. Zatímco však na staré Receptáře nejen na neděli sedá prach v archivu České televize, Chems své největší úspěchy rekapitulují na v tomto tisíciletí už druhé bestofce.
Dlužno říct, že Brotherhood svého předchůdce poráží na hlavu. Mezi patnácti zařazenými skladbami nechybí snad žádná podstatná, bonusový disk navíc obsahuje všech deset dílů vinylové ságy Electronic Battle Weapon.
Co na tom, že se Chemikům poslední deska moc nepovedla? Podlahu si ale taky většina lidí spojuje spíš se „sousedovic Toníčkem“ a za Kozlíka Šikulu se na něj nezlobí. No a tady je těch „Toníčků“ požehnaně!

Tiësto: In Search Of Sunrise 7 - Asia

Black Hole Recordings/Universal
2008

hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop

Snová atmosféra a vzletná melodičnost jsou dva atributy, které počátkem minulé dekády udělaly z tranceu ceněnou alternativu k mnohem tvrdšímu technu a díky kterým je tenhle žánr vyhledávaný dodnes. Rozdíl je jen v kulturních konotacích – před patnácti lety neexistovaly halové megaparties, které si většina lidí automaticky spojuje s trancem dnes.
Když se ale pokusíte poslouchat bez předsudků, možná objevíte v sedmém dílu Tiëstovy dýdžejské série zdroj nečekaně svěží hudby Ta svou okázalou přímočarostí vyvažuje mnohdy bezradné tápání alternativnějších tvůrců. Navíc jde až na výjimky o samé instrumentálky, takže se nemusíte děsit nadužívání laciných ženských vokálů, kterým je Holanďan proslulý.

The Shapeshifters: In The House

Defected/Panther
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Poslední dobou se v souvislosti s dvacátým výročím takzvaného druhého léta lásky vynořila řada kompilací, které mapují počátky taneční scény. Většina z nich přitom vychází z předpokladu, že někdejší houseové hymny nestárnou.
Omyl! Vývoj elektronické hudby je totiž pevně svázán s vývojem technologií, na kterých vzniká a koncem osmdesátých let byl (ná)strojový park houseových pionýrů přece jen poněkud omezený.
Londýnská dvojice the Shapeshifters si to uvědomuje a proto svůj slavnostní mix pojala trochu jinak. Spíš než datem vzniku zařazených skladeb se ke kořenům hlásí jeho duchem. Sálá z něj neochvějná víra v sílu taneční hudby, která možná nezmění svět, rozhodně vám ale vylepší víkend.

Asian Dub Foundation: Time Freeze 1995-2007 - The Best Of

Virgin/EMI
2007

hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop

Britská etnotaneční formace Asian Dub Foundation se poprvé výrazně zapsala do povědomí posluchačů elektronické hudby v roce 1998 deskou Rafi’s Revenge, obsahující hity jako Naxalite, Buzzin’ nebo Free Satpal Ram. Novátorský mix našláplých drum’n’bassových rytmů, ostrých rockových riffů a společensky závažných textových poselství tehdy představoval vítané osvěžení mezi všemi těmi pozitivně naladěnými kapelami typu Zion Train nebo Transglobal Underground.
S postupem času se ale uvedené výrazové prostředky poněkud oposlouchaly a ztratily mnoho ze své původní schopnosti přitáhnout pozornost posluchačů k vlastní obsahové stránce skladeb. Svědčí o tom i fakt, že nejsilnějším počinem ADF z poslední doby se stala dost netypická spolupráce se Sinéad O’Connor nazvaná Thousand Mirrors.
Coby album momentek rekapitulující třináctiletou kariéru kapely plní Time Freeze svoji roli dobře, neboť se zaměřuje jen na ty skutečně podstatné a stále poslouchatelné momenty. Rozhodně má větší cenu sáhnout v případě potřeby obohatit domácí diskotéku právě po něm, než po některé z posledních řadových desek ADF.

Různí: Hospital Mix Seven – Mixed By Danny Byrd

Hospital Records/Maximum Underground
2009

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

V zájmu objektivity by bylo nefér přehlížet fakt, že výrazná kolektivní estetika, která kolem londýnského labelu Hospital Records vykrystalizovala, nezřídka hraničí se zaměnitelností. Poslední roky tu ale jdou do sebe a v katalogu vydavatelství se objevuje čím dál tím více solitérů – ať už jsou to Cyantific křížící drum’n’bass s elektrem nebo nejnovější senzace jménem Mistabishi.
Máloco tenhle vývoj reflektuje lépe, než nejnovější příspěvek do vlajkové kompilační série Hospital Mix. Už to není ten dlouhatánský proud euforické taneční hudby, jaký známe z předchozích dílů. Byrdův mix má i své temnější, introspektivnější stránky. Kvalita a vkus se ale naštěstí nemění.

sobota 27. března 2010

DJ Koze: Reincarnations – The Remix Chapter 2001-2009

Get Physical/Panther
2009

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Hamburčan Stefan Kozalla se už nějaký ten pátek pokouší překlenout propast mezi striktně taneční a poslechovou elektronikou, a to jak za gramofony, tak i ve studiu. Poslední dobou je čím dál tím žádanějším remixérem a dá se očekávat, že po vydání téhle kompilace jeho reputace na tomto poli ještě vzroste.
Nabízí se srovnání s loňským remixovým albem Apparata, kterého s Kozallou spojuje podobné hudební cítění. Na své si přijdou i příznivci Carla Craiga nebo Matthewa Deara, který je ostatně jedním z Kozallových klientů. Dalšími jsou například Ben Watt, Sascha Funke, Wechsel Garland, Nôze nebo The Battles.
Hledáte-li inovativní a zábavný pohled na elektronickou hudbu, pak jste na správné adrese.

Různí: Moon Harbour Inhouse Vol. 3

Moon Harbour/Panther
2009

hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop

Nepatříte-li zrovna mezi sběratele houseových vinylů, asi vám název lipského labelu Moon Harbour Recordings mnoho neřekne. Pokud ale máte slabost pro minimal house s větší než malou příměsí techna, pak u vás má jeho produkce šanci.
Problémem minimalu bývá jeho častá suchopárnost, soudě podle zastoupených tracků to ale o koních Moon Harbour neplatí. Klíč je zdánlivě jednoduchý – zapomenout na žánrová omezení a otevřít se při skládání vůči vlivům odjinud. Jmenovitě je to například deephouseová melodičnost ve skladbě Musica Mathiase Kadena či tribal rytmy rozeseté prakticky po celé kompilaci.
Technika mixu, za nímž stojí Dán jménem Martinez, je přesná a úsporná. Plusem je i povedená grafika obalu.

Různí: A Number Of Small Things

Morr Music/Starcastic
2007

hodnocení: 2/5
psáno pro Rock & Pop

Materiál na kompilaci vinylových singlů berlínského vydavatelství Morr Music je řazen retrográdně. Od nejnovějších přírůstků např. od Butcher The Bar nebo Benni Hemm Hemm se tak dostáváme ke zkušeným morrovským matadorům typu indietronické písničkářky Mashy Qrelly. Ještě hlouběji do minulosti nahlédneme na druhém disku, kde nás čekají jména jako ISAN, Styrofoam nebo B. Fleischmann.
Tenhle způsob řazení umožňuje nahlédnout na vývoj produkce vydavatelství od něžně melancholických elektronických experimentů k současné akustičtější podobě. Zároveň se ale zdá, jako by se směrem k aktuálnějšímu konci časové osy vytrácela velká část originality, kterou bylo vydavatelství od počátku vyhlášené.

Různí: Future Sound Of Jazz vol. 11

Compost/Panther
2007

hodnocení: 2/5
psáno pro Rock & Pop

Tahle kompilace představuje něco na způsob vlajkové lodi Compost Records. Výmluvně totiž definuje hudební estetiku, kterou si tohle mnichovské vydavatelství vybudovalo svoji reputaci. Skladby zde obsažené sice vychází z kánonů taneční elektroniky, na jejím půdorysu ale staví konstrukci, která má ve své podstatě spíš než k nějakým klubovkám blíže k funkovějším (čti na rytmus orientovaným) polohám jazzu.
Málokterá fúze ale vyznívá na desce stejně přirozeně, jako v případě remixu skladby Drum Rhythm A od Koop, pod kterým se podepsal Christian Prommer z kapely Fauna Flash. Většinou nad skutečným muzikantstvím převažuje hudební inženýrství plodící ve výsledku uzívanou malátnost.

Různí: Breakbeat Bass vol. 3 – Mixed by Nick Thayer

Passenger Records/Maximum Underground
2007

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

Breakbeat má ve své současné podobě ze všech žánrů elektronické taneční hudby asi nejblíže původním raverským ideálům. Tehdejším skladbám se ostatně blíží i zvukově – tak jako ony vychází i breakbeat ze zrychleného hiphopového rytmu, na který roubuje další prvky jako je výrazná basová linka a nezřídka i nějaký ten vokál.
Právě vokální breakbeat tvoří základ tohoto výběru, který sestavil Australan Nick Thayer. Zpočátku se sice rozjíždí trochu těžkopádně, po čase se ale na jeho zvláštní tempo s častými změnami BPM naladíte a nakonec Thayerovi odpustíte i jeho zálibu v pouštění bubáků (to prosím není rasismus, jen vyjádření pocitu, který mám ze všeho toho rapování a ragga deklamací).

Různí: Carl Craig Sessions

!K7/Panther
2007

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Rukopis detroitského technaře Carla Craiga si nespletete. Prozrazuje ho specifická práce s perkusivními zvuky, zejména handclaps v kombinaci s hajtkami. Právě soustředění na formální stránku tvorby představuje ony příslovečné stromy, pro které Craig často nevidí les výsledných skladeb.
Při poslechu téhle kompilace si ale na podobné výhrady ani nevzpomenete. Na ploše dvou CD tu Craig shrnuje to subjektivně nejpodstatnější ze své plodné autorské i remixérské dráhy. Vedle tracků jeho vlastních projektů 69 či Paperclip People došlo na předělané skladby např. Beanfield, X-Press 2 nebo Cesarie Evory.
Oba disky jsou navíc mixované, a to tak invenčně, že se případné neduhy vůbec nedostanou ke slovu.

Různí: Hospital Mix Six - Mixed by Cyantific

Hospital Records/Maximum Underground
2007

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Kdybych měl vybrat pár desek, které by mohly posloužit nezasvěceným coby úvod do liquid funku, pak by ve výběru kromě alb od projektů High Contrast či London Elektricity určitě nechyběla tři roky stará kompilace Hospital Mix 4, kterou namíchal Jon Stanley z dvojice Cyntific.
Po pátém dílu v režii London Elektricity se Stanley dostal ke slovu podruhé a tak jako v prvním případě stojí i jeho nejnovější počin za hřích. Opět se jedná o přehled toho nejaktuálnějšího dění v Hospital Records, což znamená spoustu tracků, které mají potenciál stát se během příštích měsíců drum’n’bassovou klasikou.
Z nových jmen doporučuju vaší pozorrnosti zejména projekt Mistabishi.

Různí: Saint-Germain-des-Prés Café 8

Wagram/CDirect
2006

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Po vydatné dvojité porci, kterou představoval sedmý díl Saint-Germain des-Prés Café, se tato vlajková kompilace francouzského vydavatelství Wagram vrací k původní jednodiskové podobě. Tracklist se tradičně hemží nu-jazzovými velikány kalibru Koop, The Dining Rooms či Gerarda Frisiny, jejichž skladby působí na pohled jako záruka kvality a na poslech výběru poskytují určité kotevní body.
Klidně by se ale obešel i bez nich, neboť kouzlo těchto kompilací určitě nespočívá ve hvězdném obsazení, ale spíš v ultracitlivé dramaturgii a čuchu na skutečně kvalitní nu-jazzové lahůdky. Ve výběru skladeb se odráží hluboká znalost scény a nepopiratelná láska k hudbě, a to je ta největší devíza, kterou může kompilátor svému dílu vtisknout.
Navíc deska působí vzácně celistvě a vyrovnaně, což nebylo u předchozích dílů série vždycky pravidlem. Lidi z Wagramu snad konečně přešla chuť vylepšovat prodeje kompilací zařazováním megahvězdných jmen typu Jamieho Culluma nebo Norah Jones a soustředili se protentokrát výhradně na vyznění alba. Ne že bych jim nějaký ten milionek na kontě nepřál, pro dobro kompilační řady Saint-Germain des-Prés Café ale udělali to nejlepší až teď.