Zobrazují se příspěvky se štítkemmiou miou. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmiou miou. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Miou Miou: Électronique (Mioumixes)

Piper Records
2008

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Vždycky mi přišlo, jako by tvorba Miou Miou existovala tak trochu na okraji zájmu domácí hudební kritiky. Těžko říct, jestli za to může pragocentrismus nejhlasitějších publicistů, anebo jejich špatně skrývaný despekt k hravému retromódu, ve kterém původem východočeská kapela operuje.
S tím je ale, vážení, konec! Touhle sbírkou remixů totiž Miou Miou dávají jasně najevo všem pochybovačům, že námluvy se světovým indiepopem (namátkou: hraní před Mashou Qrellou a b. fleischmannem či remix pro Deerhoof) nebyly ze strany kapely jen nevinným flirtem.
Nejde ani tak o jména, či národnosti zastoupených remixérů – ty si ostatně může každý snadno najít na internetu. Miou Miou nejsou z těch, kteří by potřebovali sobě nebo komukoli jinému něco dokazovat. Jde o to, že Électronique povyšuje často chaotický a vysmívaný formát remixové desky na zcela novou úroveň. Na úroveň, která nechává citlivého posluchače ve stavu kombinujícím překvapení, hrdost, nadšení, melancholii a kdovíco dalšího, co ve vás dobrá hudba vyvolává.
Po Watching Black asi nejdůležitější domácí elektronická deska poslední doby.

pátek 26. března 2010

Miou Miou: Lala grande finale

Piper Records
2006

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

K východočeské kapele Miou Miou chovám osobní sympatie od vydání debutového EP 6 Chants Pour Les Chats. To ji představilo veřejnosti coby vítanou alternativu k převážně anglicky zpívajícím mladým kytarovým kapelám typu Southpaw či Toneless. Ano, texty písní Miou Miou jsou napsány výhradně ve francouzštině, což se dokonale snoubí s jejich retropopovým hudebním výrazem.
V porovnáním se zmíněným EP zní dlouhohrající prvotina kapely mnohem vyzráleji, největší problém ale bohužel zůstal nezměněn: coby absolvent pouhých devíti měsíců kurzů francouzštiny pro začátečníky si nemůžu nevšimnout rušivého českého přízvuku ve výslovnosti zpěvačky Karolíny Dytrtové. I když se jedná o ojedinělou výtku, kterou lze vůči kapele mít, celkový dojem z alba to zbytečně sráží.
Pochválit naopak lze tradičně propracovanou výtvarnou stránku desky a také vysokou úroveň jejího technického zpracování (týká se zejména mixu Ondřeje Ježka, který by si za soustavné vylepšování zvuku českých kapel ve svém studiu jáMOR zasloužil odlít před pražskou Akropolí sochu).

+

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

O debutové desce východočeských Miou Miou platí v podstatě totéž, co o novince Nieriky – nezmínit se o něm jenom proto, že už je na světě nějaký ten pátek, by znamenalo ignorovat jednu z nejpůvabnější a nejoriginálnějších kachen na našem hudebním rybníčku. Jejich orientace na francouzsky zpívaný retropopík, jehož poslech vyvolává asociace na kapely jako jsou Free Design či Stereolab, je jim v konkurenci domácích, spíše anglosaskou kytarovou hudbou ovlivněných mladých kapel, jistě k dobru.
Albu Lala grande finale navíc kromě hráčské i kompoziční vyzrálosti zúčastněných hudebníků výrazně pomáhá kvalitní koprodukce Járy Tarnovského, o fantastickém mixu Ondřeje Ježka ani nemluvě. Výhrady lze mít ke konstantně horší výslovnosti zpěvačky Karolíny Dytrtové, po x-tém poslechu se ale i na ni dá zvyknout.
Chvályhodná je propracovaná grafická stránka desky, mile naivní stejně jako sama hudba kapely. Sympatické je i otištění českých překladů písňových textů, které jsou spíše než přesným překladem jejich volným přebásněním. Miou Miou je totiž kapela velmi poetická a jako taková zdaleka ne pro všechny. Kdo jí ale dokáže naslouchat, bude za to po zásluze odměněn krásnou a intimní hudbou jako stvořenou pro poslech ve dvou.