Zobrazují se příspěvky se štítkemdvd. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdvd. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Interstella 5555: The 5tory Of The 5ecret 5tar 5ystem

Labels/Virgin
2003

hodnocení: 6/7
psáno pro Rock & Pop

Ačkoli měla premiéru na letošním ročníku festivalu v Cannes, není Interstella tak docela regulérní film a navzdory označení samotnými tvůrci za animovaný houseový muzikál není podle všeho ani to. V muzikálu se kromě zpěvu občas také mluví a tady nepadne za celou dobu jediné slovo. Místo toho stvořil Japonec Leidži Macumoto spíše jakýsi rozšířený videoklip ke kompletní poslední desce Daft Punk.
Samotný příběh, odvyprávěný na pozadí čtrnácti skladeb z alba Discovery, je poměrně prostý: čtveřice muzikantů je unesena ze své rodné planety mafiánskými bossy hudebního průmyslu na Zemi, kde se z nich stanou megaúspěšné hvězdy a tak trochu otroci vlastní písně One More Time. Kromě útoků na umělé vytváření kapel a nudný život pozemských celebrit je tu ještě jedna rovina, která je daná milostným vztahem baskytaristky Stelly a jejího mimozemského přítele, který se vydává na nebezpečnou cestu za její záchranou.
Suma sumárum – pokud vezmeme v potaz i všechny obvyklé i neobvyklé bonusy, z nichž je asi nejlepší videokoláž z rozkreslených náčrtků a hotových záběrů, je tohle moc hezký pokus, jak zpříjemnit fanouškům čekání na nějaký nový materiál jejich hrdinů. A mimochodem Daft Punk samotní se ve filmu objeví coby jedni z nominovaných na virtuální hudební cenu a jejich z robotické převleky, notoricky známé z promofotek, s dorozumívacím displejem na helmách patří k nejlepším nápadům za celých pětašedesáti minut.

pátek 26. března 2010

Tiësto: Copenhagen

Black Hole Recordings/Cure Pink
2008

hodnocení: 1,5/5
psáno pro Rock & Pop

Ve světě umění platí, že vkus masy je spíše nevkusem. „Masová kultura je antikultura,“ píše doslova Umberto Eco v knize Skeptikové a těšitelé. Kdo by se s takovou autoritou hádal, zvlášť když má k dispozici pádný důkaz v podobě bezmála pětihodinového DVD kompletu nejslavnější globální deejayské superstar?
Záznam vznikl loni v listopadu během Tiëstova turné k zoufale špatné desce Elements Of Life a zájemcům o sociologické aspekty hudby nabízí nepřeberný materiál ke studiu. Zejména se k němu hodí bonusový dokument On The Road, který ještě lépe než samotné deejayské vystoupení dokládají na jedné straně nekritické nadšení fanoušků a na straně druhé Tiëstovo samolibé přijetí role hudebního poloboha.
Faktem je, že jakés takés charisma tomuto Holanďanovi nechybí a třeba závěrečná scéna podávání rukou s desítkami návševníků show působí přes veškeré výhrady sympaticky. Důležitější se mi ovšem zdá, že jí předchází desítky minut oslavy hudebního kýče, z kterého by se Umbertu Ekovi protočily panenky. Takovýhle konec si trance, kdysi tak čerstvý a životaschopný proud elektronické hudby, nezasloužil.

středa 24. března 2010

David Gray: Live In Slow Motion

Atlantic/Warner Music
2007

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Solidní. Tímto přívlastkem by se dala odbýt recenze koncertního DVD Davida Graye, které se na trh dostává necelý půlrok po vydání alba Life In Slow Motion (plus za vtípek v názvu DVD, mínus za absenci informace o tom, kde záznam koncertu vzniknul). Solidní je Grayovo vyzrálé písničkářství na hraně mezi usedlejším Davidem Byrnem a odvázanějším Eltonem Johnem, solidní je výkon doprovodné kapely, která na sebe zbytečně nestrhává pozornost, ani neplní roli pouhého křoví, a konečně je solidní celkové zpracování DVD – elegantním designem menu počínaje a možností výběru hned ze tří zvukových formátů konče. Jako nášup k bezmála dvouhodinovému koncertu se podává trojice videoklipů ke skladbám z Life In Slow Motion a krátký dokument ze zákulisí natáčení téhož alba. Nic víc a nic míň. Zkrátka takový solidní DVD.

Siouxsie: Dreamshow

Demon Music Group/Warner Music
2007

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Pokud své DVD pojmenujete Show snů, pak nejspíš víte proč. Nejprve sestavíte doprovodnou kapelu z hudebníků, s nimiž obvykle nespolupracujete (patnáctičlenný orchestr Millenia Ensemble doplněný o japonského hráče na bubny taiko), potom najdete vhodné místo k uskutečnění svého záměru (londýnská Royal Festival Hall), pak si dáte práci s výběrem skladeb (průřez tvorbou Siouxsie And The Banshees, The Creatures plus něco navíc) a nakonec doufáte, že se to celé povede. Nepočítáte ale s hroznou zimou, která v koncertní hale bude a kvůli které se po dva večery, kdy probíhá nahrávání DVD nebudete moct uvolnit. Děláte sice maximum pro to, abyste na sobě nenechali znát rozčarování, moc vám to ale nejde a pozorným divákům brzy dojde, že je něco špatně. Není nic horšího, než když z umělce na pódiu sálá dojem, že by byl nejradši někde úplně jinde. Pokud je ten dojem ještě podpořený nanicovatou kamerou a horším zvukem ve stereu, nezachrání celkový dojem z tohoto disku ani typograficky čistý obal s nádhernými japanoidními fotkami Siouxsie.

Marc Almond: Sin Songs, Torch & Romance

Demon Vision/Warner Music
2007

hodnocení: 6/7
psáno pro mGuide

Není zrovna nejmoudřejší přiznávat se zkraje recenze k neznalosti díla umělce, jehož počin hodnotíte, ale budiž: Marka Almonda mám zafixovaného coby polovinu osmdesátkového dua Soft Cell a z jeho vedlejších aktivit se mi vybaví ještě tak jeho cukrování s Jimmym Somervillem ve skladbě I Feel Love. Netušil jsem, že Almond vydal desku ruských romantických písní Heart On Snow, ani že inklinuje k pořádání tématických večerů s nezanedbatelným divadelním aspektem. Sin Songs, Torch & Romance je záznamem jednoho takového večera, během kterého zpěvák odehrál podstatnou část svého ruského repertoáru a navrch přidal kupu šansonů od autorů jako jsou Jacques Brel či Charles Aznavour i šansony inspirovaných písní, mezi které je potřeba počítat i jeho vlastní. Důraz klade Almond na atmosféru a uměleckou jednotu koncertu, což se mu navzdory hudebně nesourodému materiálu daří na jedničku. Tomuto DVD se těžko něco vytýká, snad jen ty bonusy (obligátní rozhovor plus záběry ze zkoušky zpěváka a doprovodné kapely) mohly být lepší.

Chinaski: Movie Bar

B & M Music/Mars Promotion/Universal

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Od chlebodárce kapely Chinaski není zrovna dvakrát fér, že speciální edici její poslední desky Music Bar vydává až teď. Fanoušci zvědaví na obsah bonusového DVD si tak budou muset znovu pořídit album, od kterého už doma jeden kus mají (a není jich málo –bavíme se o nejprodávanější české desce minulého roku). Na druhé straně byla jistá prodleva ve vydání obou nosičů vzhledem k charakteru obsahu DVD nutná a upřímně řečeno: na samostatnou filmovou placku by to nebylo ani omylem. Osou Movie Baru je trojdílný snímek Færanlegt stud/Putující zábava – dílem mystifikace zelenkovského kalibru, dílem dokument ze zákulisí příprav podzimního turné Chinaski a dílem záznam vystoupení skupiny během téže šňůry. Navrch je tu trojice videoklipů ke skladbám z Music Baru a víc už ani ťuk, leda nějaký ten reklamní balast. Ten by ale zrovna v tomto případě byla škoda vynechat, reklamní spot „Banka expertů“ totiž hravě strčí zbytek obsahu DVD do kapsy.

Různí: A Broke Down Melody

Woodshed Films/Universal
2007

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Recenzovat v hudebním časopisu DVD se surfovou tématikou, notabene v zemi, která nedisponuje mořem, se může jevit jako poněkud zvláštní nápad. To by ovšem bratři Chris a Emmet Malloyovi nesměli patřit mezi prominentní tvůrce videoklipů pro lidi jako jsou Metallica, The White Stripes nebo Avril Lavigne a hlavně by zvukovou stopu jejich přes dva roky starého snímku A Broke Down Melody nesměla tvořit z velké části hudba.
On je to sice pořád ještě technicky vzato dokument, příliš se z něj toho o surfování ale nedozvíte. O to víc si užijte dlouhých záběrů na svalnaté opálené mladé muže, kterak překonávají jízdou na zašpičatělém prknu přírodu i sami sebe a tyto záběry se samozřejmě bez patřičného hudebního doprovodu neobejdou. Na rozdíl od skate- či snowboardových videí ovšem nečekejte žádný adrenalinem pulsující nářez!
Surfing je očividně doménou lidí s převážně pozitivním smýšlení o světě i o sobě samých, což se odráží i v jejich hudebních preferencích. Jack Johnson, Beta Band, Kings Of Convenience… To jsou jen někteří z těch, jejichž skladby ve filmu zazní, přičemž hned v několika případech premiérově. A Broke Down Melody je zkrátka snímek, který vás sice sotva přiměje investovat tisíce do surfového vybavení, pár příjemných okamžiků se s ním ale strávit dá.

sobota 4. července 2009

UB40: Homegrown In Holland - Live

Warner Music
2004

hodnocení 7/7
psáno pro Rock & Pop

Když jste dospívali počátkem devadesátých letech a váš hudební vkus formovaly dvouhodinovky MCM na OK3 a tehdy ještě francouzské vysílání Evropy 2, nejspíš pro vás první kontakt s reggae nesouvisel se jmény jako John Holt nebo Bob Marley, ale právě UB40. Co na tom, že dready z nich má jenom jeden a že zpívají o věcech, ze kterých se ortodoxním rastamanům protáčejí panenky. Téměř čtvrtstoletí existující skupina má i po těch letech a přes zdvižená obočí žánrových puristů stále co nabídnout.
Recenzované DVD vzniklo sestřihem tří koncertů, které UB40 odehráli koncem loňského roku v Rotterdamu. To je první plus, protože v Holandsku má kapela téměř stejně velkou fanouškovskou základnu, jako v domovské Anglii a koncertní záznam je bez patřičné odezvy publika vždycky neúplný. Druhým plusem je chvályhodná snaha dodat snímku na vizuální přitažlivosti pomocí prvků jako jsou létající kamery, digitální rozklad obrazu, vícenásobná expozice apod. A do třetice je třeba vyzdvihnout nestárnoucí kvalitu klasických písní UB40 – na takové Food For Thought není třeba vůbec poznat, že byla napsána před pětadvaceti lety.
Bonusy se to na disku jen hemží – diváky se sklony k voyerismu potěší možnost výběru hned ze dvou pohledů do zákulisí rotterdamských koncertů, archivní typy zase ocení volbu zapnutí komentářů členů kapely k jednotlivým skladbám a to není zdaleka všechno. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy držel v ruce podobě nadupané DVD a spolu s výše zmíněnou kvalitou hudební složky disku je to pádný důvod k udělení absolutního hodnocení.