středa 24. března 2010

Dictaphone: Vertigo II

City Centre Offices/Starcastic
2006

hodnocení: 6/7
psáno pro mGuide

Od té doby, co jsem v Jelením příkopě viděl a slyšel 808 State, nemám pochyby o tom, že dechové nástroje tvoří s elektronickou hudbou mimořádně šťastné spojení. Zatímco v tanečním mainstreamu představuje využití dechů spíše výjimku, mezi alternativnějšími umělci se jedná o osvědčený prostředek k dotvoření atmosféry – byť se mnohdy jedná o samply z jazzových nahrávek. Samplů sice najdete na novince německého dua Dictaphone požehnaně, veškeré klarinetové a saxofonové party ovšem naživo obstarává polovina dvojice Roger Döring. Nejde přitom o žádné dlouhé vyhrávky – spíše v duchu minimalismu pojaté zvukové útržky, které víceméně kopírují glitchově ambientní krajinu skladeb. Lhal bych, kdybych napsal, že to, co Dictaphone dělají, je nějak úžasně originální. Stejně tak by ale bylo chybou jejich snažení zatratit, už kvůli množství obsažených emocí.

Různí: Miami 2005

Azuli/Maximum Underground
2007

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Každou zimu se do Miami sjedou na výroční konferenci lidé, kteří rozhodují o tom, co z taneční hudby budete v následujících měsících poslouchat – producenti, DJové, rozhlasoví dramaturgové a další smetánka. Atmosféru parties, které jsou nedílnou součástí konference, si klade za cíl představit série kompilací, s níž Azuli poprvé vyrukovali v roce 2000. Za mixpultem stál (tehdy i dnes) šéf labelu David Piccioni a vybíralo se vesměs z dosud nevydaných skladeb s ambicemi stát se hity letošního léta. Těžko říct, kterému z přítomných tracků se to nakonec povede, každopádně je to ale celkem zábavný, i když ke konci už trochu ubíjející poslech. Ono totiž navzdory chvályhodným snahám o propagaci klubové kultury zavání v dnešní době vydávání mixovaných dvojcédéček tak trochu sadomasochismem.

John Digweed: Choice

Azuli/Maximum Underground
2005

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Lidé z Azuli nejspíš nikdy neslyšeli o tom, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Choice (s podtitulem A Collection Of Classics) je už bůhvíkolikátý pokus o kompilaci typu „co všechno na sebe ještě můžu prásknout, že se mi líbí, aniž bych byl za vola“. Ostatně už jedna známá česká hudební novinářka před časem napsala, že v populární hudbě dávno není místo na předsudky. Takže bez předsudků: poslouchat první disk je čiré utrpení. Nejde ani tak o ledabyle odfláknuté mixy, jako spíš o hrozivě nudný výběr skladeb, které klasikou nebyly snad nikdy. Na druhém kotoučku naštěstí kvalita obsahu rapidně stoupne a dokonce se tu najde i pár skutečných perel – Moralesův remix skladby Disappear od INXS nebo geniální Sugar Daddy projektu Secret Knowledge. Celkově vzato: slušný průměr.

Meat Katie: Fabric Live 21

Fabric/Maximum Underground
2007

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

Breakbeat představuje jakousi zlatou střední cestu mezi undergroundovým technem a přístupnějším housem. Ne nadarmo je Meat Katie spolu s Adamem Freelandem jednou z největších hvězd tohoto žánru – jeho práce za pultem má totiž obrovské charisma, které funguje stejně dobře v klubu jako při domácím poslechu. Na svém příspěvku do mixované řady propagující londýnský klub Fabric ze sebe Meat Katie vydává to nejlepší a dokazuje, jak má vypadat pořádný breakbeatový set. Každá deska v něm má svoje místo, přechody mezi skladbami jsou precizní a vůbec zní celý mix jako pozdrav z dob, kdy taneční hudba ještě zajímala mraky lidí. Škoda, že už je takových jako šafránu!

Nivea: Complicated

Jive/Sony BMG
2007

hodnocení: 2/7
psáno pro mGuide

Jistý šlechtic, mezi jehož potomky patřil Lord Byron, měl ve zvyku lehávat na dlaždičkách kuchyně a pořádat na svém nahém těle závody cvrčků. Po jeho smrti se cvrčci z Newsteadu stěhovali v takových houfech, že jich stovky končily pod nohami nových majitelů panství. Eh, Nivea… Na jejím třiadvacetiletém ebenovém těle se taky prohání dost cvrčků z hudebního byznysu, závody jsou to ale mnohem méně vzrušující. Soupeří se v disciplínách rhythm’n’blues a hip hop, i když toho druhého najdete na druhé desce Nivey pomálu. Občas je ta stylizace do drsné královny ulice k popukání, jindy máte chuť to nebohé děvče politovat. Někomu to možná dává smysl, já si ale tenhle hmyz nějak neoblíbil.

Karaoke Tundra: Gastarbeiter

Mufonic Recordinx
2007

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

Ve vodách tuzemské (nebo chcete-li středoevropské) DIY elektroniky se prohání spousta ryb, ale kolika z nich se podařilo kromě účasti na několika více či méně reprezentativních kompilacích vydat vlastní album? Slovenský Ukrajinec Karaoke Tundra debutuje překvapivě u královéhradeckého Mufoniku, ačkoli byl dosud spojován především z černokosteleckými Neonarcist. Detail? Jak se to vezme. Věhlas tohoto šikovného chlapíka totiž stále roste a kdekoli se objeví, tam přitahuje zaslouženou pozornost. Gastarbeiter je kolekcí dvaceti skladeb na pomezí ninjatuneovského hip/trip hopu a abstraktních zvukových koláží. Deska je to hodně zábavná, i když na první poslech převládá pocit špatného hudebního doprovodu na matějské.

Sinnéad O’Connor: Collaborations

EMI
2007

hodnocení: 6/7
psáno pro mGuide

Ten, koho napadlo dát dohromady tenhle výběr, by si zasloužil nosit na rukou. Postaral se totiž o vznik výjimečné desky, která kromě jedinečného vokálního talentu Sinéad O’Connor dokazuje ještě jednu věc: i z průměrné skladby se dá vhodně zvoleným hlasovým doprovodem učinit skvost. Příkladem budiž úvodní massiveattackovská Special Cases nebo jinak poněkud rozvleklý Harbour od Mobyho. Zajímavé je i to, že přestože všech sedmnáct skladeb na albu zdaleka nepochází od stylově příbuzných umělců, má celek díky citlivé práci dramaturgů vyrovnanou, téměř pastorální atmosféru. Doufejme, ž dojde na slova autora textu v bookletu a dočkáme se pokračování téhle kompilace. Potenciálního materiálu je na to dost.