středa 24. března 2010

David Gray: Live In Slow Motion

Atlantic/Warner Music
2007

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Solidní. Tímto přívlastkem by se dala odbýt recenze koncertního DVD Davida Graye, které se na trh dostává necelý půlrok po vydání alba Life In Slow Motion (plus za vtípek v názvu DVD, mínus za absenci informace o tom, kde záznam koncertu vzniknul). Solidní je Grayovo vyzrálé písničkářství na hraně mezi usedlejším Davidem Byrnem a odvázanějším Eltonem Johnem, solidní je výkon doprovodné kapely, která na sebe zbytečně nestrhává pozornost, ani neplní roli pouhého křoví, a konečně je solidní celkové zpracování DVD – elegantním designem menu počínaje a možností výběru hned ze tří zvukových formátů konče. Jako nášup k bezmála dvouhodinovému koncertu se podává trojice videoklipů ke skladbám z Life In Slow Motion a krátký dokument ze zákulisí natáčení téhož alba. Nic víc a nic míň. Zkrátka takový solidní DVD.

Siouxsie: Dreamshow

Demon Music Group/Warner Music
2007

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Pokud své DVD pojmenujete Show snů, pak nejspíš víte proč. Nejprve sestavíte doprovodnou kapelu z hudebníků, s nimiž obvykle nespolupracujete (patnáctičlenný orchestr Millenia Ensemble doplněný o japonského hráče na bubny taiko), potom najdete vhodné místo k uskutečnění svého záměru (londýnská Royal Festival Hall), pak si dáte práci s výběrem skladeb (průřez tvorbou Siouxsie And The Banshees, The Creatures plus něco navíc) a nakonec doufáte, že se to celé povede. Nepočítáte ale s hroznou zimou, která v koncertní hale bude a kvůli které se po dva večery, kdy probíhá nahrávání DVD nebudete moct uvolnit. Děláte sice maximum pro to, abyste na sobě nenechali znát rozčarování, moc vám to ale nejde a pozorným divákům brzy dojde, že je něco špatně. Není nic horšího, než když z umělce na pódiu sálá dojem, že by byl nejradši někde úplně jinde. Pokud je ten dojem ještě podpořený nanicovatou kamerou a horším zvukem ve stereu, nezachrání celkový dojem z tohoto disku ani typograficky čistý obal s nádhernými japanoidními fotkami Siouxsie.

Marc Almond: Sin Songs, Torch & Romance

Demon Vision/Warner Music
2007

hodnocení: 6/7
psáno pro mGuide

Není zrovna nejmoudřejší přiznávat se zkraje recenze k neznalosti díla umělce, jehož počin hodnotíte, ale budiž: Marka Almonda mám zafixovaného coby polovinu osmdesátkového dua Soft Cell a z jeho vedlejších aktivit se mi vybaví ještě tak jeho cukrování s Jimmym Somervillem ve skladbě I Feel Love. Netušil jsem, že Almond vydal desku ruských romantických písní Heart On Snow, ani že inklinuje k pořádání tématických večerů s nezanedbatelným divadelním aspektem. Sin Songs, Torch & Romance je záznamem jednoho takového večera, během kterého zpěvák odehrál podstatnou část svého ruského repertoáru a navrch přidal kupu šansonů od autorů jako jsou Jacques Brel či Charles Aznavour i šansony inspirovaných písní, mezi které je potřeba počítat i jeho vlastní. Důraz klade Almond na atmosféru a uměleckou jednotu koncertu, což se mu navzdory hudebně nesourodému materiálu daří na jedničku. Tomuto DVD se těžko něco vytýká, snad jen ty bonusy (obligátní rozhovor plus záběry ze zkoušky zpěváka a doprovodné kapely) mohly být lepší.

Chinaski: Movie Bar

B & M Music/Mars Promotion/Universal

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Od chlebodárce kapely Chinaski není zrovna dvakrát fér, že speciální edici její poslední desky Music Bar vydává až teď. Fanoušci zvědaví na obsah bonusového DVD si tak budou muset znovu pořídit album, od kterého už doma jeden kus mají (a není jich málo –bavíme se o nejprodávanější české desce minulého roku). Na druhé straně byla jistá prodleva ve vydání obou nosičů vzhledem k charakteru obsahu DVD nutná a upřímně řečeno: na samostatnou filmovou placku by to nebylo ani omylem. Osou Movie Baru je trojdílný snímek Færanlegt stud/Putující zábava – dílem mystifikace zelenkovského kalibru, dílem dokument ze zákulisí příprav podzimního turné Chinaski a dílem záznam vystoupení skupiny během téže šňůry. Navrch je tu trojice videoklipů ke skladbám z Music Baru a víc už ani ťuk, leda nějaký ten reklamní balast. Ten by ale zrovna v tomto případě byla škoda vynechat, reklamní spot „Banka expertů“ totiž hravě strčí zbytek obsahu DVD do kapsy.

Různí: Future Sound Of...

Universal
2006

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

Buddha Bar, Café del Mar, Hotel Costes, Man Ray, Mezzanine de l’Alcazar… Nic vám ty pojmy neříkají? Pak nejspíš nepatříte mezi ctitele pomalé elektronické hudby, která vychází na těchto výběrech v milionových nákladech. FSO má velkou šanci stát se podobně respektovaným pojmem. Luxusně se tvářící obal z bílého plastu a kovu je polovina úspěchu, citlivě vybraná čtrnáctka skladeb od autorů pocházejících ze čtrnácti různých světových měst zajistí zbytek. Co na tom, že takoví Blue States už před časem těsnou škatulku downtempa opustili a jméno takové Björk se do souvislosti s hudbou určenou především k pasivnímu poslechu taky moc nedává? Jde tu o atmosféru a tou vyhrává tahle kompilace na celé čáře.

Paul Van Dyk: Politics Of Dancing 2

Paul van Dyk GmbH/Universal
2006

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Když Paul van Dyk začínal před nějakými dvanácti lety hrát hudbu, pro kterou se časem vžilo označení trance, byla v tom určitá dávka protestu proti převládající oblibě tvrdého techna mezi berlínskými clubbery. Svému zvuku zůstal Paul věrný dodnes, ale zajímavost kdysi nového žánru se už dávno vytratila spolu s jeho řekněme společenskou rolí. Trance je dnes víc než kterýkoli jiný žánr taneční hudby zábavou pro masy, u čehož nutně začíná i končí každý pokus o jeho kritické uchopení. Zajímavější skladby blížící se stylově breakbeatu hledejte na CD s pořadovým číslem dva, jinak ale tenhle dvě a půl hodiny trvající mix připomíná francouzskou adrenalinovou zábavu parkour, při které jde o to, dostat se z jednoho konce města na druhý po dokonalé přímce. Žádné odchylky od vytyčeného směru se netolerují a to je v hudbě vždycky tak trochu nuda.

Lali Puna: I Thought I Was Over That

Morr Music/Starcastic

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Pouhé tři desky vydané na respektované značce Morr Music stačily mnichovským Lali Puna k získání nálepky kultovní kapely. Kromě pochybné cti být vzorem desítkám epigonů to znamená mimo jiné možnost zalovit ve své vedlejší diskografii a vytáhnout z ní na světlo leckteré víceméně skryté perly. Ty nyní vychází poprvé pohromadě a už kvůli možnosti poslechnout si na jednom disku společný track s Bomb The Bass Clear Cut nebo předělávku skladby Together In Electric Dreams od Human League stojí za to do tohoto kompletu investovat. Celkové hodnocení ale bohužel sráží poměrně nezajímavé remixy od jiných umělců, které tvoří spolu s vlastní dubovou verzí singlu Left Handed obsah druhého CD. Žádný totiž nedosahuje té vzácné kombinace popové průzračnosti a zvukové neotřelosti, kterou se vyznačuje původní tvorba Lali Puna.