středa 24. března 2010

Lali Puna: I Thought I Was Over That

Morr Music/Starcastic

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Pouhé tři desky vydané na respektované značce Morr Music stačily mnichovským Lali Puna k získání nálepky kultovní kapely. Kromě pochybné cti být vzorem desítkám epigonů to znamená mimo jiné možnost zalovit ve své vedlejší diskografii a vytáhnout z ní na světlo leckteré víceméně skryté perly. Ty nyní vychází poprvé pohromadě a už kvůli možnosti poslechnout si na jednom disku společný track s Bomb The Bass Clear Cut nebo předělávku skladby Together In Electric Dreams od Human League stojí za to do tohoto kompletu investovat. Celkové hodnocení ale bohužel sráží poměrně nezajímavé remixy od jiných umělců, které tvoří spolu s vlastní dubovou verzí singlu Left Handed obsah druhého CD. Žádný totiž nedosahuje té vzácné kombinace popové průzračnosti a zvukové neotřelosti, kterou se vyznačuje původní tvorba Lali Puna.

Annie: Anniemal

679 Recordings/Warner Music
2007

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Těžko říct, čím právě tahle slečna tolik učarovala hudebním publicistům u nás i v zahraničí. Že by to bylo jen tím blonďatým kukučem à la Kylie?! Nejspíš už to tak bude, protože hudebně je debutové album téhle Norky poměrně nezáživnou záležitostí. Je na čase si přiznat, že Bergen Sound a celá ta fascinace skandinávskou hudbou byla jen sezónním výstřelkem – vždyť ze skladby Easy Love neomylně vyčuhují Sparks od Röyksopp a celé to působí jako snaha vytřískat na poslední chvíli z uvadajícího trendu nějaké love. Disco, electro, živé nástroje, ukníkaný holčičí hlásek, zapomenutelné texty o ničem… Kolikrát to ještě budeme muset slýchat?

Faithless: Forever Faithless - The Greatest Hits

Cheeky Records/Sony BMG
2007

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Faithless o sobě rádi prohlašují, že jsou nejlepší taneční kapelou současnosti. Historie si je ale podle téhle kompilace bude pamatovat spíše jako zdatné kýčaře, kteří pro maximální využití hitového potenciálu skladby neváhají sáhnout k nejpokleslejším postupům elektronické hudby. Budiž, někomu můžou primitivní taneční rytmy a tranceové klávesové vyhrávky Sister Bliss vyhovovat. Co ale tenhle výběr nemilosrdně odhaluje, je celková chudoba výrazových prostředků kapely. Většina „největších hitů“ Faithless zní zoufale stejně a nezachrání to ani občasné perly jako je singlový mix skladby Mass Destruction nebo vynikající barrywhiteovská Muhammad Ali.

Here: Impressions

ESCape/EMI
2007

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Na posledním albu se Here ocitli lapeni mezi dvěma vášněmi. Jako by nevěděli, zda chtějí být zasněnými popovými romantiky nebo odvážnými zvukovými experimentátory. Tahle rozpolcenost se jim ale vymstila – podobně jako Khoiba ve své současné inkarnaci jaksi postrádají ksicht, atribut žádoucí nejen u moderátorek počasí a manželek premiérů. Česko-francouzský duet Impressions s hostujícím Leošem Marešem nezávislých (neboli Jaromírem Švejdíkem z Priessnitz) tuto schizofrenii jen podtrhuje, stejně jako dvojice trendy remixů dvou dalších albových skladeb z dílny Sport & MMTM respektive Abuse. Závěrečný béčkový track Birdie pak úspěšně revivuje Extázi v roce 1999. Na sbalení středoškolačky, která právě objevila Filter a Radio 1, to stačí, ale jinak…

Ladytron: Witching Hour

Island/Universal
2006

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

V dějinách populární hudby se to hemží žánry, u nichž je vizuální prezentace bezmála stejně důležitá jako hudebno. Electroclash je spíš pravidlem, než výjimkou, a Ladytron jsou jeho nejstylovější kapelou – nosí černé obleky a na svět se dívají skrz ofiny svých podivných asymetrických účesů. Witching Hour je jejich třetí deska, o které se dlouho před jejím vydáním vědělo, že bude obsahovat více kytar a méně elektroniky. Ve skutečnosti ale nové album Ladytron tápe mezi diskotékovou přímočarostí jejich předchozích opusů (Destroy Everything You Touch) a melancholickou rafinovaností inspirovanou snad tvorbou Piano Magic (All The Way…) nebo My Bloody Valentine (WhiteLightGenerator). Výsledkem je sice stylová, přesto ale poněkud monotónní akustická šeď.

Depeche Mode: Playing The Angel

Mute/EMI
2006

hodnocení: 6/7
psáno pro mGuide

Kvízová otázka pro čtenáře: jmenujte aspoň dvě skladby z předchozího opusu DM. Těžké, co? Přitom při skoku ob album narazíme na desku plnou hitů, které ani po bezmála deseti letech nezestárly. Playing The Angel sice není Ultra, ale má k tomu zatraceně blízko – jak zvukově, tak množstvím potenciálních hitů. A co víc: novinka Gahana a spol. si zaslouží postavit na roveň s legendárním Violatorem z roku 1990. Tehdy dosáhla kreativita skupiny vrcholu a následovalo dlouhé období vnitrokapelových rozkolů, drogových excesů a více či méně vyrovnaných nahrávek. Tohle období – zdá se – už mají Depeche Mode za sebou a jako důkaz slouží jedna z jejich nejlepších desek vůbec. Od začátku do konce je album Playing The Angel zvukově konzistentní, plné výborných písní a v dobrém slova smyslu popové. Vítejte zpátky, hoši! Už se nám stýskalo.

Supervielle: Supervielle

Surco Records/Universal

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Luciano Supervielle je nejmladším členem mezinárodního sdružení DJů a hudebníků Bajofondo Tango Club, které proslulo kombinováním tanečních rytmů s méně oposlouchanými prvky latinoamerické hudby. Podobně jako tři roky stará deska BTC loví i Lucianův debut především ve vodách argentinského tanga, najdeme na něm ale i candombe, murgu nebo milongu. Elektronickou složku alba tvoří z velké části hiphopové beaty – ty ostřejší dají vzpomenout na účast Bajofondo Tango Clubu na soundtraccích k filmům Amores Perros a 21 gramů, ty měkčí zase vytvořenou náladou připomenou legendární kompilace Café del Mar. Problém je, že to všechno zní jako variace na stokrát slyšené. Chybí tomu lehkost Gotan Projectu nebo pro změnu nějaká taneční energie, která by tuhle bárku pomohla vytáhnout z mělkých vod nevýrazné lounge music zpět na otevřené moře zajímavých elektronických crossoverů.