Zobrazují se příspěvky se štítkemgreatest hits. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgreatest hits. Zobrazit všechny příspěvky

středa 24. března 2010

Fatboy Slim: The Greatest Hits - Why Try Harder

Skint/Sony BMG
2006

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

Pokud se Normanu Cookovi alias Fatboy Slimovi během poslední deseti let něco opravdu povedlo, tak úplně převrátit pohled obyčejných konzumentů hudby na způsob, kterým tvůrci taneční hudby čerpají z tvorby svých předchůdci. Stačilo přitom relativně málo - například vzít nejchytlavější část nějaké více či méně zapomenuté skladby, zasmyčkovat ji, přidat nějakou tu studiovou omáčku a instantní hit byl na světě. Takhle vznikl například největší Fatboyův hit The Rockafeller Skank, který z něj učinil opravdovou megastar. Recenzovaná bestofka kromě něj obsahuje ještě dalších patnáct fatboyovin a navrch dva remixy – pro Cornershop a Groove Armadu -, což je celkem bratru osmnáct (!) kousků. Jako všechny bestofky trpí i tahle nějakými opomenutími (kde je třeba Star 69, co?), v zásadě se ale jedná o solidní připomenutí jednoho z nejvlivnějších elektronických umělců poslední doby.

Faithless: Forever Faithless - The Greatest Hits

Cheeky Records/Sony BMG
2007

hodnocení: 3/7
psáno pro mGuide

Faithless o sobě rádi prohlašují, že jsou nejlepší taneční kapelou současnosti. Historie si je ale podle téhle kompilace bude pamatovat spíše jako zdatné kýčaře, kteří pro maximální využití hitového potenciálu skladby neváhají sáhnout k nejpokleslejším postupům elektronické hudby. Budiž, někomu můžou primitivní taneční rytmy a tranceové klávesové vyhrávky Sister Bliss vyhovovat. Co ale tenhle výběr nemilosrdně odhaluje, je celková chudoba výrazových prostředků kapely. Většina „největších hitů“ Faithless zní zoufale stejně a nezachrání to ani občasné perly jako je singlový mix skladby Mass Destruction nebo vynikající barrywhiteovská Muhammad Ali.

sobota 4. července 2009

Wyclef Jean: Greatest Hits

Sony Music/Bonton
2003

hodnocení: 6/7
psáno pro Rock & Pop

Libo téměř hodinu a čtvrt hip-hopem políbeného reggae doplněného Wyclefovým roztomilým toastováním? Ani se vám nedivím: ten člověk má zlaté ruce a hrdlo a všechno ostatní. Ať už si bere na paškál klasiku bratří Gibbů Stayin' Alive nebo kubánskou Guantanameru či se dává dohromady s Mary J. Blige a R. Kellym (!) – vše mu do puntíku vychází. A když spustí smyčce v Gone Till November, jedno oko nezůstane suché. Tomu se prosím říká moderní klasika a takovému člověku génius.