středa 24. března 2010

Různí: Miami 2005

Azuli/Maximum Underground
2007

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Každou zimu se do Miami sjedou na výroční konferenci lidé, kteří rozhodují o tom, co z taneční hudby budete v následujících měsících poslouchat – producenti, DJové, rozhlasoví dramaturgové a další smetánka. Atmosféru parties, které jsou nedílnou součástí konference, si klade za cíl představit série kompilací, s níž Azuli poprvé vyrukovali v roce 2000. Za mixpultem stál (tehdy i dnes) šéf labelu David Piccioni a vybíralo se vesměs z dosud nevydaných skladeb s ambicemi stát se hity letošního léta. Těžko říct, kterému z přítomných tracků se to nakonec povede, každopádně je to ale celkem zábavný, i když ke konci už trochu ubíjející poslech. Ono totiž navzdory chvályhodným snahám o propagaci klubové kultury zavání v dnešní době vydávání mixovaných dvojcédéček tak trochu sadomasochismem.

John Digweed: Choice

Azuli/Maximum Underground
2005

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Lidé z Azuli nejspíš nikdy neslyšeli o tom, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Choice (s podtitulem A Collection Of Classics) je už bůhvíkolikátý pokus o kompilaci typu „co všechno na sebe ještě můžu prásknout, že se mi líbí, aniž bych byl za vola“. Ostatně už jedna známá česká hudební novinářka před časem napsala, že v populární hudbě dávno není místo na předsudky. Takže bez předsudků: poslouchat první disk je čiré utrpení. Nejde ani tak o ledabyle odfláknuté mixy, jako spíš o hrozivě nudný výběr skladeb, které klasikou nebyly snad nikdy. Na druhém kotoučku naštěstí kvalita obsahu rapidně stoupne a dokonce se tu najde i pár skutečných perel – Moralesův remix skladby Disappear od INXS nebo geniální Sugar Daddy projektu Secret Knowledge. Celkově vzato: slušný průměr.

Meat Katie: Fabric Live 21

Fabric/Maximum Underground
2007

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

Breakbeat představuje jakousi zlatou střední cestu mezi undergroundovým technem a přístupnějším housem. Ne nadarmo je Meat Katie spolu s Adamem Freelandem jednou z největších hvězd tohoto žánru – jeho práce za pultem má totiž obrovské charisma, které funguje stejně dobře v klubu jako při domácím poslechu. Na svém příspěvku do mixované řady propagující londýnský klub Fabric ze sebe Meat Katie vydává to nejlepší a dokazuje, jak má vypadat pořádný breakbeatový set. Každá deska v něm má svoje místo, přechody mezi skladbami jsou precizní a vůbec zní celý mix jako pozdrav z dob, kdy taneční hudba ještě zajímala mraky lidí. Škoda, že už je takových jako šafránu!

Nivea: Complicated

Jive/Sony BMG
2007

hodnocení: 2/7
psáno pro mGuide

Jistý šlechtic, mezi jehož potomky patřil Lord Byron, měl ve zvyku lehávat na dlaždičkách kuchyně a pořádat na svém nahém těle závody cvrčků. Po jeho smrti se cvrčci z Newsteadu stěhovali v takových houfech, že jich stovky končily pod nohami nových majitelů panství. Eh, Nivea… Na jejím třiadvacetiletém ebenovém těle se taky prohání dost cvrčků z hudebního byznysu, závody jsou to ale mnohem méně vzrušující. Soupeří se v disciplínách rhythm’n’blues a hip hop, i když toho druhého najdete na druhé desce Nivey pomálu. Občas je ta stylizace do drsné královny ulice k popukání, jindy máte chuť to nebohé děvče politovat. Někomu to možná dává smysl, já si ale tenhle hmyz nějak neoblíbil.

Karaoke Tundra: Gastarbeiter

Mufonic Recordinx
2007

hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide

Ve vodách tuzemské (nebo chcete-li středoevropské) DIY elektroniky se prohání spousta ryb, ale kolika z nich se podařilo kromě účasti na několika více či méně reprezentativních kompilacích vydat vlastní album? Slovenský Ukrajinec Karaoke Tundra debutuje překvapivě u královéhradeckého Mufoniku, ačkoli byl dosud spojován především z černokosteleckými Neonarcist. Detail? Jak se to vezme. Věhlas tohoto šikovného chlapíka totiž stále roste a kdekoli se objeví, tam přitahuje zaslouženou pozornost. Gastarbeiter je kolekcí dvaceti skladeb na pomezí ninjatuneovského hip/trip hopu a abstraktních zvukových koláží. Deska je to hodně zábavná, i když na první poslech převládá pocit špatného hudebního doprovodu na matějské.

Sinnéad O’Connor: Collaborations

EMI
2007

hodnocení: 6/7
psáno pro mGuide

Ten, koho napadlo dát dohromady tenhle výběr, by si zasloužil nosit na rukou. Postaral se totiž o vznik výjimečné desky, která kromě jedinečného vokálního talentu Sinéad O’Connor dokazuje ještě jednu věc: i z průměrné skladby se dá vhodně zvoleným hlasovým doprovodem učinit skvost. Příkladem budiž úvodní massiveattackovská Special Cases nebo jinak poněkud rozvleklý Harbour od Mobyho. Zajímavé je i to, že přestože všech sedmnáct skladeb na albu zdaleka nepochází od stylově příbuzných umělců, má celek díky citlivé práci dramaturgů vyrovnanou, téměř pastorální atmosféru. Doufejme, ž dojde na slova autora textu v bookletu a dočkáme se pokračování téhle kompilace. Potenciálního materiálu je na to dost.

Röyksopp: The Understanding

Wall Of Sound/Labels/EMI
2007

hodnocení: 2/7
psáno pro mGuide

V recenzích na české desky se často dočteme, že jde o nahrávku světových rozměrů. Tohle je ale přesně opačný případ – Norové Röyksopp, kteří stáli na počátku milénia u zrodu boomu severské elektronické hudby, natočili album tak české, že by z fleku mohli vyjet na turné například s Here. Jejich sbírce nevzrušivých retropopových popěvků chybí k dosažení té správné české umrněnosti snad jen angažování nějakého toho Švejdíka, který by uzemnil jejich chtěně melancholickou náladu. Deska působí jako nedoprodukovaný pokus prorazit hranice rodné země s něčím, čeho mají všude jinde sami dost. Zpátky do studia, Sveine a Torbjorne! Na albu Melody AM jste to všem natřeli, takže na tuhle desku radši honem zapomeneme.