sobota 4. července 2009

Jimmy Somerville: Home Again

Jinx Music/BMG
2004

hodnocení: 4/7
psáno pro Rock & Pop

Kdo nikdy nebyl na gay diskotéce, ten album Home Again nepochopí. Možnost sebeidentifikace je u podobných produktů zkrátka mnohem důležitější než jakýkoli náznak umělecké progrese. Jeden z nejznámějších ambasadorů homopopu připomíná v roce 2004 vypelichaného růžového mončičáka. Jen když mu zmáčknete bříško, píská stejně jako počátkem devadesátých let, kdy jeho singlový výběr kraloval prodejnímu žebříčku v ČSFR. I proto tohle album prostě nemůže být špatné, byť za eurotrashovými klávesami zprzněný cover depešácké But Not Tonight by skvadra převážně německých producentů kolem Jimmyho zasloužila pověsit za uši do průvanu!

Basement Jaxx: Lucky Star feat. Dizzee Rascal

XL Recordings/CDirect
2003

hodnocení: 6/7
psáno pro Rock & Pop

Další důkaz, že to mají labouristé v Británii nahnuté. Nevěříte? Tam, kde Fatboy a spol. zaměstnávají kvůli clearingu samplů desítky lidí, provádějí Jaxx v podstatě pravicovou politiku – všechny vokály (a zde jsou ke slyšení hned tři) si nahrávají sami, respektive s pomocí přátel. Dokonce i ten etnický motiv ve skladbě Lucky Star si odnikud nevypůjčili a postarali se i o jeden ze dvou remixů, ve kterém narovnali hiphopově kulhající beat originálu do podoby nakopnutého electro houseu. Nakonec se Simon a Felix přece jen slitovali a vypsali šek Dillinjovi, který na oplátku dodat slušně provedený hardstepový kousek a všichni byli šťastní až do smrti.



Sequel: Motorized Instinct

Compost/Panther
2004

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Uf, to byla zase party! St. Germain se ožral s compostovským Benem Mono a když jim barman Gilles Peterson odmítl vydat další láhev vodky, vyplenili mu za trest vinylovou kolekci s jazzem, r'n'b a sambou. Autentické vzpomínky na tuto akci teď vydali pod jménem Sequel dva švýcarští turisté přítomní incidentu s vodkou na albu Motorized Instinct. Dotázán na důvěryhodnost tohoto svědectví odpověděl Rock & Popu jeden z přímých účastníků party pohnutým hlasem: "Ano, bylo to přesně tak, až na to, že Ben Mono pije jenom absinth!"

Björk: Volta


One Little Indian/Universal
2007

hodnocení: 2/5
psáno pro Rock & Pop

Verze č. 1: I když se vám předchozí desky Björk počínaje umělecky závažnější Vespertine nemusely líbit, stěží jste ale jejich autorce mohli upřít originální vizi, s níž bylo každá album ztvárněno.
S tím je ale, vážení, konec! Volta je první Björčina deska, která se dá s čistým svědomím označit za nedotaženou a bezkoncepční. To by ještě nebylo tak zlé, kdyby se na ní alespoň nacházely nějaké silné písně – ještě pořád se přece pohybujeme v doméně pop music, nebo ne?
S popovými aspekty Volty se to ale má následovně: úvodní roztančenou skladbu Earth Intruders, která posloužila coby ideální singlová návnada, střídá skvěle vystavěná balada Wanderlust, takto rodná sestra All Is Full Of Love z Homogenic. Pak se ale tep nahrávky z nepochopitelných důvodů zpomalí a nakonec se téměř úplně zastaví, aby se pak ještě jednou rozběhl těsně před koncem v punkové kořeny Björk odhalující Declare Independence.
Tou dobou už je ale pacient prohlášen za mrtvého a bez velkého halasu vyprovozen z tohoto světa.

Verze č. 2: Nejezděte do Afriky, jsou tam lvi a krokodýli!

No Name: Tour 2006 - Live In Prague

Universal Music
2006

hodnocení 2/5
psáno pro Rock & Pop

Úspěch kapely No Name je pádným důkazem toho, že se na území bývalé československé federace hudební průměr cení víc, než ojedinělé snahy o progresi. Nějak mi totiž uniká, čím přesně tahle košická šestice omamuje davy posluchačů už od dob legendární suicidální hitovky Žily.
Hledat odpověď na dvojdiskovém záznamu letošního vystoupení „nounejmů“ v pražské Sazka Areně (booklet o datu i místu konání koncertu s neprofesionální cudností mlčí) by bylo pošetilé. Místo ní přináší deska jen středně zajímavý kompilát mírně vyčpělých poprockových popěvků, které sice posluchače bez vřelého vztahu ke skupině neunudí k smrti, zároveň v něm ale sotva vykřešou nějaké nečekané emoce.
Jenže hudba, která nedokáže vyvolat jakékoli emoce, je vlastně zbytečná a taková je i tahle deska. Z provinční ledabylosti ji navíc usvědčuje chybné označení rozložení skladeb na obou discích na zadní straně obalu – CD 2 ve skutečnosti začíná skladbou Cesta, která je na něm podle tracklistu až čtvrtá, obdobně se na CD 1 nachází čtrnáct skladeb a ne jedenáct.
Slovenská hudební scéna má k nabídnutí rozhodně mnohem víc, než co je k slyšení na živáku No Name. Jejich frontman Igor Timko se netají ambicemi, aby se z jeho kapely stal nový Elán. Na to se dá říct jen jediné: kdo chce kam…




Stephen Jones: Almost Cured Of Sadness

Sanctuary/Panther
2003

hodnocení: 3/7
psáno pro Rock & Pop

Tomuhle pánovi se přihodilo to nejhorší, co se může aktivnímu hudebníkovi stát. Kdysi napsal coby Babybird neodolatelný hit You're Gorgeous. Všichni teď chtějí slyšet jeho pokračování a nikdo není zvědavý na jeho novou desku plnou kňouravého zpěvu a ša-la-la vokálů. Promiň Stephene, ale už nejsi gorgeous! Někdo ti to musel říct, tak proč ne já?

Giardini Di Mirò: Punk... Not Diet!

2nd Rec/Dense Promo
2003

hodnocení 6/7
psáno pro Rock & Pop

Nadčasové album italských melancholiků.
Mám rád desky ponořené po uši v melancholii. Po Calexico je tohle další trefa, jen je všechno ještě drásavější, niternější a intenzivnější. Hudba Giardini di Mirò je vláčná a pomalá, jako by každý úder do bicích, každé hrábnutí do strun kytary, stálo kapelu nezměrné úsilí. Netřeba se ale bát – přes to všechno je to hudba vstřícná a vlastně docela optimistická.
Můžeme se dohodnout, že tomu budeme říkat post-rock, ale to nevystihuje rozmanitost materiálu na Punk...Not Diet! Každý poslech desky skrývá nějaké překvapení, což z ní činí skutečně nadčasovou záležitost. Nejblíže mají Giardini di Mirò k Sigur Rós a Piano Magic, nepřeslechnutelné jsou také odkazy k psychedelii Legendary Pink Dots v několika skladbách, nejčitelnější v The Swimming Season. Díky řadě hostů (například Thaddeus Herrmann z dvojice Herrmann & Kleine) na albu dochází ke šťastnému průniku zvonivých kytar, metličkových bicí a nové elektroniky. Základní sadu pak doplňuje řada akustických i elektronických nástrojů.
Jo a s tím koníkem a všudypřítomnými pankáčskými špendlíky aspiruje Punk...Not Diet! na cover roku. Minimálně!