Zobrazují se příspěvky se štítkemthe adventures of ghosthorse and stillborn. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthe adventures of ghosthorse and stillborn. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Radical Face: Ghost

Morr Music/Starcastic
2007

hodnocení: 4/5
psáno pro Rock & Pop

Není všechno zlato, co se třpytí. Sovy nejsou tím, čím se zdají být. A do třetice: Radical Face není Electric President. Nechápete? Pak se k vašim uším nejspíš nedostalo loňské debutové album dvojice Electric President, které představuje možná nejzajímavější vydavatelský počin labelu Morr Music poslední doby. Pokud od sestavy Electric President odečtete kytaristu Alexe Kanea, zbyde vám čtyřiadvacetiletý skladatel a songwriter Ben Cooper a právě on je jediným členem projektu Radical Face.
Zásadní rozdíl mezi oběma projekty spočívá v míře zapojení elektronických nástrojů. Zatímco v případě Electric President byla elektronika rovnocennou složkou celkového soundu skupiny, Ghost je přes všechny zvláštnosti v podstatě klasické písničkářské album a počítače vstupují do jeho vzniku až ve fázi post-produkce. Pokud byli v recenzích na album Electric President nejčastěji citovaným vzorem The Postal Service, pak nikoho nemůže překvapit, že se v souvislosti s Radical Face píše o Sufjanovi Stevensovi nebo dokonce Simonovi s Garfunkelem.
Jinak jsou to ale de facto spojené nádoby

CocoRosie: The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn

Touch And Go/Day After Records
2007

hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop

Tři roky po vydání debutu La Maison de Mon Rêve platí sestry Sierra a Bianca Casadyovy za jedno z největších hudebních zjevení poslední doby a zároveň nejvýraznější představitele hnutí New Weird America. Předloňská deska Noah’s Ark jejich postavení na současné indie-folkové scéně upevnila silou nejkvalitnějšího betonu, tudíž se od aktuální novinky sester právem očekávalo hodně.
Znáte ale to anglické úsloví o očekávání, které zkazí každou zábavu? Ne že by album The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn bylo utkáno z příliš odlišného materiálu, než obě předchozí desky CocoRosie. Útržky folkových písní se tu stále prolínají s nasamplovanými reálnými zvuky v rozpětí od řehtajícího koníka po pískání gumové kachničky do vany, moderní šanson připomínající zpěv Bianky občas doplňuje operní deklamace Sierry a dokonce i ten pseudohiphopový rytmus v singlu Rainbow Warriors zní nějak povědomě.
Chybí tomu moment překvapení, který dokázal oživit obě předchozí desky a udělat z nich hudební událost sezóny.