Zobrazují se příspěvky se štítkemair. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemair. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Air: Talkie Walkie

Source/Virgin/EMI
???

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Snesitelná lehkost Air
Zdá se, že od vydání svého debutu Moon Safari v roce 1998 mají Air schopnost udělat z každé nové desky menší osobní Vánoce nebo jiný svátek (své by vám o tom mohla povídat naše slečna editorka). Narovinu: Talkie Walkie není zdaleka taková bomba jako Moon Safari, i když hned zkraje desky čeká posluchače odměna za měsíce čekání v podobě dost možná nejlepších skladeb, které kdy Air natočili.
Zatímco otvírák Venus zní jak z poslední desky Blur, podmanivá singlovka Cherry Blossom Girl zase odkazuje dost možná ke Cocteau Twins a jejich Cherry Coloured Funk. Pozornost ještě hned tak neopadne, kolem poloviny desky ale nastává krize a jednotlivé skladby začínají čím dál tím víc splývat. Zapamatovatelná je ještě jakž takž nejpísničkovější Surfing On The Rocket, obrysy dalších skladeb se už ale ztrácejí v mlze, ze které jako maják svítí až závěrečná instrumentálka Alone In Kyoto.
Není to špatná deska, jen se v porovnání s předchozím rozpačitě přijatým albem 10.000 Hz Legend zdá, jako by Air ztratili odvahu experimentovat a natočili přesně to, co se od nich očekávalo. Nic víc, ale taky nic míň...

Air: Pocket Symphony

Virgin/EMI
2006

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

Časy se mění. Bývala to nejvíc cool kapela z celé vlny elektronické hudby fabriqué en France, která před deseti lety smetla Evropu a část Ameriky. Po vydání třetího alba Talkie Walkie se však jejich jméno stalo synonymem neambiciózního muzaku pro lidi, kteří si koupí desek Air vylepšují pošramocené sociální statusy. Pak přišel loňský rok a snová spolupráce s Charlotte Gainsbourg na jejím vlastním albu 5:55, kterou se dvojice Nicolas Godin a Jean-Benoît Dunckel zaslouženě vrátila do pantheonu galských skladatelů.
Nejvýraznějším rysem letošní novinky Air je návrat k instrumentální tvorbě evokující náladu skladby Alone In Kyoto, která uzavírala desku Talkie Walkie. Dokonce by se dalo říct, že se celé album Pocket Symphony nese v podobně ospale melancholickém duchu a právě touto svojí konzistencí překonává svého poněkud nevyrovnaného předchůdce. Potěší i oba příspěvky hostujících vokalistů – Jarvise Cockera v baladě One Hell Of A Party a Neila Hannona v Somewhere Between Waking And Sleeping. Pocket Symphony zkrátka pro Air znamená návrat do formy.