Paul Van Dyk GmbH/Universal2007
hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop
V hudbě, stejně jako ve sportu, platí, že není důležité být první. Občas se ale docela hodí, když jste mezi prvními a dokážete svou pozici výhodně zpeněžit. O tom by mohli dlouho vyprávět všichni ti Beckhamové, Agassiové či Valentové, své o tom jistě ví i Paul van Dyk. Byl u toho, když se trance začal měnit z okrajového žánru taneční hudby v mainstreamovou záležitost a jeho přizpůsobivost mu umožnila vytěžit z tohoto boomu maximum. Přejme mu to, je totiž dost důvodů, proč být za Paulovu existenci rádi.
Navzdory všem předsudkům, které lze vůči tranceu mít, je třeba zas a znovu připomínat, že Paul van Dyk je především hudebník. I ty nejhorší skladby z jeho repertoáru převyšují o několik tříd produkci některých jeho služebně mladších kolegů ve zbrani, jmenovitě třeba Holanďana Tiësta. Pokud si nesedíte na uších, musíte ocenit van Dykovu práci s detaily, jakými je například baleáricky znějící kytarová linka ve White Lies.
Občas se mistr tesař utne – závěrečná Fall With Me nedělá čest ani svému autorovi, ani hostujícímu Davidu Byrneovi. Jinak je tu ale důvodů k pocitům marnosti poměrně málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat