Honest Jons Records/Parlophone/EMI2007
hodnocení: 5/7
psáno pro mGuide
Damon Albarn je jedním z mála obyvatel nejvyšších pater pomyslného hudebního věžáku, který si zaslouží chodit po světě s nálepkou UMĚLEC. V každém ze svých dosavadních projektů se po svém pokoušel uchopit různé hudební formy: s Blur hledal ideální výraz pro klasicky obsazenou rockovou kapelu, s Gorillaz zkoumal obrysy tanečního popu a s nedoceněným sdružením Mali Music se do jeho akčního rádia dostala i world music.
Ve světle výše popsaného se zdá, že hlavním impulsem pro založení kapely s názvem parafrázujícím slavný Leonův western, byla snaha prozkoumat možnost uplatnění hudebního dědictví šedesátých a sedmdesátých let v současném kontextu – odkazy na řadu zásadních skupin těchto dekád The Beatles počínaje a Velvet Underground zdaleka nekonče jsou na eponymním albu GBQ všudypřítomné.
Neméně významná je ale stopa, kterou na desce zanechal producent Brian Burton, známější pod pseudonymem Danger Mouse. Ten se stal už v období kolem vydání druhé desky Gorillaz čímsi na způsob Albarnova alter ega a nyní opět dokazuje, že tvůrčí energie obou dvou jsou vyladěny na stejnou frekvenci. Týká se to i schopnosti balancovat na ostré hraně mezi popovou líbivostí na jedné straně a občas poněkud iritující „uměleckostí“ na straně druhé.
The Good, The Bad & The Queen není album plné skladeb, které byste si mohli pobrukovat cestou do práce a už vůbec to není deska pro ty, kteří mají Damona Albarna dodnes zaškatulkovaného v kolonce britpop. Přes hvězdnou účast Paula Simonona, Simona Tonga a Tonyho Allena se ale nejedná ani o nahrávku propojující politický punk The Clash s pozdně shoegazingovým zvukem The Verve a afrobeatem Fela Kutiho kapely Africa 70. GBQ jsou totiž především splněným snem jednoho talentovaného londýnského floutka, kterému se s partou kámošů zas jednou podařilo pobláznil polovinu hudební veřejnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat