Zobrazují se příspěvky se štítkembadly drawn boy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembadly drawn boy. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. března 2010

Badly Drawn Boy: One Plus One Is One

Twisted Nerve/XL Recordings/CDirect
2004

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Nesnadná čtvrtá deska britského zázraku
Damon Gough aka Badly Drawn Boy to nemá u kritiků lehké: nejdříve se předháněli ve vychvalování jeho debutu The Hour Of Bewilderbeast, za který dostal v roce 2000 Mercury Prize. Nad jeho dalšími dvěma deskami, soundtrackem k filmu About A Boy (česky Jak na věc) a řadovkou Have You Fed The Fish? už zase ohrnovali nos, protože to prý nějak nebylo ono. A na jeho novinku existuje tolik rozporuplných názorů, až by z toho jeden usoudil, že dostal každý z recenzentů úplně jinou desku.
Co vyvolává takový názorový rozptyl? V první řadě nejspíš povaha nahrávky a jejího autora. Badly Drawn Boy je samorost a kdo nepřistoupí na jeho hru, toho zvláštní kouzlo alba One Plus One Is One (Nesouhlasíte? Tak běžte do háje!) mine. A to je rozhodně škoda, protože i přes Goughovu rozporuplnou pěveckou úroveň a některá neohrabaná vyjádření v textech jde především o pozoruhodnou alt.folkovou kolekci s vlivy sahajícími od The Beatles (nezní snad v titulní skladbě Goughův zpěv jako vokál nebožtíka Lennona?) přes Jethro Tull (hřmotná Summertime In Wintertime) až po Nicka Cavea (hlavně v This Is That New Song).
Pokud se vám nezalíbí napoprvé, doporučuju tuhle desku nechat uležet a vrátit se k ní opět po čase, kdy možná oceníte její poněkud tajnosnubnou krásu.

sobota 27. března 2010

Badly Drawn Boy: Born In The U.K.

EMI
2006

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

Poté, co odvolal z nahrávání své páté desky producenta Stephena Streeta, protože nebyl z výsledkem spolupráce spokojený, rozhodl se Damon Gough vulgo Badly Drawn Boy přizvat do studia Nicka Franglena z kytarově-elektronické dvojice Lemon Jelly. Jejich společné dílo dostalo název Born In The U.K., ve kterém pochopitelně rezonuje titul slavného alba Goughova velkého oblíbence Bruce Springsteena.
Na rozdíl od něj ale nemá Badly Drawn Boy mnoho příběhů k vyprávění. Místo toho se v jeho písňových textech prolínají „obyčejná“ témata lidských citů se všemi jejich možnými důsledky. Dokonce ani titulní skladba nepřináší žádné zásadní vyjádření o tom, co to znamená, být občanem Británie. Místo toho představuje jen jakousi mozaiku autorových osobních vzpomínek na dětství prožité v sedmdesátých letech a nejsilnějšími referenčními body jsou tu zmínky o Margaret Thatcherové, tenistce Virginii Wade a kapele Silver Jubilee (která pro Gougha, jak se nestydí přiznat, znamenala tehdy mnohem víc než Sex Pistols).
Intimnější desku Badly Drawn Boy ještě nenatočil a i když už kolem něj není aura novosti, jako v období po vydání debutu The Hour Of Bewilderbeast, stále zůstává jedním z nejzajímavějších britských písničkářů současnosti se schopností přijít jednou za čas s dostatkem silných a do značné míry nadčasových skladeb.