Daniel Magg: Facets

Compost/Panther
2003

hodnocení: 4/7
psáno pro Rock & Pop

Po Studiu !K7 objevil kouzlo elektra další německý label.
Daniel Magg je někdejší polovina dua Worldless People, které tvořil společně s Wolfgangem Rüterem. Ten vypomáhá ve dvou skladbách alba Facets, ve třech se pak blýskl Robert Jan Meyer aka Minus 8. Nejvíce kreditů ovšem sbírá kromě Daniela kdosi jménem Gentlerain a jeho příspěvky mají bohužel nejblíže compostovskému průměru, tedy acid-jazzu bez ksichtu. Výjimkou se zdá být Set For Seizure, za jejíž basovou linku by se nemusela stydět žádná drum'n'bassová skladba.
Přesto se na desce odehrává něco zvláštního. Danielovi neušel velký návrat elektra v posledních měsících a ozvláštňuje jím i jinak obyčejné skladby. Na první poslech nic moc, ale pravidelné obcování s deskou zaručí pár když ne nezapomenutelných, tak určitě příjemných zážitků. Nejvíce se o pozornost hlásí Red Earth s Rüterovými klávesami doplněnými nádherným smyčcovým partem. Ve vrcholných okamžicích skladba připomíná tak trochu Sledgehammer Petera Gabriela, ne?
Zbývá ještě trochu místa na úvahu o směřování Compostu, ale na toto téma už bylo popsáno tolik papíru, že se další drancování lesního porostu nedá ospravedlnit. Stejně jako to, když někdo vydává jednu průměrnou acid jazzovou desku za druhou, i když styl, který si tím vybudoval, se už dávno rozmělnil.

Různí: Pulverising! DigitalTM

Pulver Records/Panther
2003

hodnocení: 4/7
psáno pro Rock & Pop

Jak poukázat na průměrnost desky a neurazit? Řekněme, že stuttgartský label Pulver Recordings vydává poněkud submisivní house a broken beats, sem tam ukápne nějaké to downtempo. Námluvy s jazzem jsou u položky z pantheří distribuce téměř pravidlem. DJové značku Pulver znají – viz přítomnost skladby Come On od Dutch Rhythm Combo na šestce výberu Hôtel Costes (tady je hned ve dvou verzích). Ostatním se musí jejich skladby přinést až pod nos na růžovém disku v plastikovém custom-designed obalu, aby si jich vůbec všimli. Hm, že by to o něčem vypovídalo? Třeba o nadbytku mixovaných kompilací na trhu, mezi kterými se tahle ztratí jako Viktor Kožený na Bahamách.

Různí: Black Coffee Chapter 6 - Feed Your Soul + Playground Vol.8 – Mixed & Compiled By Cuica + Destination: Out II

ecco.chamber/Panther
2003

hodnocení: 6/7 (Black Coffee), 4 (Playground), 5 (Destination: Out)
psáno pro Rock & Pop

Tři kompilace, které každá po svém těží z momentální obliby pomalé elektronické hudby. Black Coffee je navzdory amatérskému obalu nejpovedenější. Po downtempovém předkrmu přichází hlavní chod v podobě lehoučkých jazzy houseových závitků, následovaný dubově triphopovým zákuskem. Po tomhle menu se budete ještě dlouho olizovat!
Dvojice Cuica na svém příspěvku do série mixovaných kompilací Playground (předchozí díly míchali třeba Aromabar, Les Gammas nebo Madrid de los Austrias) prakticky neopouští mantinely vymezené pojmem nu-house a i přes počáteční eleganci a šarm se časem neubrání jisté těžkopádnosti, které se dalo vyhnout občasným zařazením nějaké skladby odjinud.
To slovutný vídeňský kompilátor Alan Brown pro jistotu rozdělil výběr Destination: Out II rovnou na dva disky – na prvním převažují skladby ve středním tempu, druhý je zdánlivě klidnější, i když i tady se beat čas od času narovná a začne compostovsky houseovat. Navíc má album zajímavý obal i přitažlivý cestovatelský koncept (celkem dvacet tracků má v rodném listě patnáct různých měst ze tří kontinentů) a to se na trhu, zahlceném podobnými výběry k neúnosnosti, počítá.

Mah-jong: Doki Doki

vlastní náklad
2003

hodnocení: 2/7
psáno pro Rock & Pop

Madžonk je vedle min a solitairu asi nejpopulárnější „kancelářskou“ hrou pod Windows. Při vší úctě k orientálním gamblerům a nudícím se sekretářkám je to ale také pekelně otravná hra a přesně taková je i deska Doki Doki stejnojmenného francouzsko-japonského projektu (koncem listopadu koncertovali v pražském Paláci Akropolis). Náplní alba je v kostce řečeno kombinace bezkrevného jazzu a elektroniky, která se hodí leda k uspávání hyperaktivních dětí. Další!

Chudáci Mah-jong! Přijeli do Prahy koncertovat nejspíš v rámci Euroconnections, pořadatelé před koncertem rozdali pár cédéček novinářům a nejspíš jediná recenze, která z toho vzešla, dopadla tak, jak si můžete přečíst výše. Když si je dneska zkusíte vygooglit, narazíte pouze na pár stránek v korejštině. Jak říkám, chudáci!

Orion: Teritorium I

Terorist? Records/Maximum Underground
2003

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Peneřina – těžká dřina? Spíš pořádná legrace!
Před napsáním samotné recenze na Orionův sólový debut padlo na poznámky více papíru než u kterékoli jiné desky z téhle várky. Jako motto celého snažení (mého i jeho) lze vybrat text ze skladby Teritorium: "můžeš mě mít rád/můžeš mě nenávidět/můžeš ze mě srát/nemusíš se za to stydět/můžeš o mě psát/co jsi moh' někde slyšet..." Vezmu si to k srdci!
Hiphopové texty jsou alfou i omegou žánru. Orion je paradoxně nejúspěšnější tam, kde se v textech zabývá sám sebou – viz životopisná črta Dokument Orionek (Marko remix) – a nepokouší se o generační výpověď. Příkladem budiž hrůzná Ženy, víno, zpěv, ze které dělá přemíra vulgarit v kombinaci s laciným refrénovým r'n'b vokálem největší žumpu alba. Druhý pól desky představují skladby Chudáčci o nedobrovolné sexuální abstinenci a česko-ruská spolupráce Stoupat výš.
V té se mimochodem mihne i Orionův kolega z PSH Vladimir, jehož hvězdná chvíle ještě přijde v závěrečné Bys chtěl víc 3000. Dalšími hosty na desce jsou třeba DJové Wich a Trafik. Jako důkaz o fungující spolupráci uvnitř domácí hiphopové scény to stačí, kvalita Orionovy sólovky je ve hvězdách...

Basement Jaxx: Kish Kash

XL Recordings/CDirect
2003

hodnocení: 5/7
psáno pro Rock & Pop

Schizoidní deska do schizoidní doby
Kde prostý selský rozum nestačí, nastupuje papír, tužka a vzniká dlouhý seznam pro i proti. Tady je stručný výtah:
PRO: Třetí deska Basement Jaxx je padesátiminutové tour de force, během kterého vás Simon a Felix provedou historií taneční hudby funkem počínaje a garáží konče. Aniž na okamžik zaváhají, prokazují oba pánové opět mimořádný cit pro vystavění skladeb. Najít mezi nimi slabší track by byl úkol pro specializovanou pátrací jednotku. Lesk navíc desce Kish Kash dodávají slavná jména jako loňský vítěz Mercury Music Prize Dizzee Rascal, Meshell Ndegeocello nebo Siouxsie Sioux.
PROTI: Jaxx se pouze vezou na v Británii momentálně ukrutně módní vlně mash-upů a hi-fi experimentátorství, reprezentované například Richardem X. Na jedné straně jim to umožňuje na jedné desce skloubit house, hip-hop nebo třeba world music, na straně druhé s takovým přístupem těžko nadchnou mnoho lidí mimo území commonwealthu. Amerika se totiž jako klíště drží svého r'n'b a kontinentální Evropa si navzdory nečetným snahám o změnu (viz Bastard Pop na Radiu 1) tradičně jede po úplně jiné koleji.
Už je vám to jasné?

Kid606: Kill Sound Before Sound Kills You

Ipecac/Day After
2003

hodnocení: 6/7
psáno pro Rock & Pop

Veselý zvukový terorista ve vrcholné formě
„Jsem klišé,“ praví jakýsi sampl v závěru skladby Ecstacy Motherfucker. Má pravdu? Odpověď není tak jednoznačná. Především: Kid606 není jen pouhou x-tou kopií Aphex Twina či Squarepushera, ačkoli by k podobnému úsudku povrchní poslech nového Kidova CD přímo sváděl. Vaří se tu sice z podobných ingrediencí, jako u zmíněných dvou pánů, hlavní je ale rozdíl v přístupu.
Zatímco v případě Aphexe i Squarepushera jde často o to, dostat z mašinek co možná nejdivnější (a nejnepříjemnější) zvuk a vytěžit z něj maximum, Kid606 se kromě zjevného zvukového terorismu pouští i do odvážných kompozičních dobrodružství a většinou na tomto poli vítězí. Je v tom jakási naivita a neslyšená spontánnost, podobná uvolnění opratí dětské fantazie. Doporučený soundtrack k četbě komiksů, hraní závodních her a podobně.
Dva detaily, o kterých se nikde nedočtete: kresba v bookletu parodující slavný artwork alba Music For The Jilted Generation od The Prodigy a podezřelá podobnost ústřední melodie skladeb Parenthood (Kid606) a Chariots For Hire (Telefuzz). Jasně, pár klišé by se tu také našlo, ale odmávnout s tím celou desku?