Midi lidi: Čekání na robota

X Productions
2007

hodnocení: 4/7
psáno pro mGuide

Pověst o brněnském multimediálním sdružení Midi Lidi zasáhla ještě před vydáním jeho debutového alba úctyhodné množství potenciálních posluchačů. Zdaleka přitom nešlo jen o běžné návštěvníky hudebních akcí typu Sperm Festival, s jejichž hudebními preferencemi má tvorba Midi Lidí asi nejvíc šancí rezonovat.
Čím že si to trojice hudebníků (a také filmaře, šperkařky a herce), doplňovaná na koncertech ještě o VJe, omotala kolem prstu tolik lidí? Hudebně se jedná o zdánlivě primitivní směs syrového elektra s melodičností IDM, kterou doplňují sloganovité české texty. Ty představují největší poklad projektu a zároveň skrývají největší riziko na cestě k jeho přijetí ještě širší posluchačskou veřejností. Vzdáleně se dá mluvit o podobnosti s textovou poetikou Tata Bojs, na rozdíl od nich ale Midi Lidi nestojí o nějaké vyprávění příběhů, a tak spousta nápadů zůstává nedotažená do konce, případně nepochopená.
To platí i o podivném konceptu dovolenkových fotografií v bookletu, které prostě vůbec neladí se zbytkem výtečně zpracovaného minimalistického digipacku. Nejen nad nimi se vznáší ústřední otázka, jestli to všechno je myšleno vážně, nebo se tím všichni zúčastnění prostě jen baví a ani moc nedoufají, že to zaujme ještě někoho jiného. Po pravdě řečeno, nevím.
Na jedné straně Midi Lidi samplují Shamen a citují Love Will Tear Us Apart od Joy Division, na straně druhé je z jejich tvorby i přes velkou míru zručnosti cítit určitá neposkvrněnost obvyklými postupy elektronické hudby. Proč by ale koneckonců nemohli čerstvé impulsy do elektroniky vnášet lidé, kteří s ní dosud neměli příliš společného?