Pschent/Wagram/Panther
2007
hodnocení: 3/5
psáno pro Rock & Pop
Coby sound designér luxusního pařížského hotelu Costes stojí Stéphane Pompognac za úspěchem stejnojmenných kompilací. Jejich náplní je směs downtempa, trip-hopu a lehčích odnoží houseu, prostě to, čemu se s jistým nádechem hanlivosti říká lounge music. Ve stejném duchu se nesou i dvě Pompougnakovy autorské desky.
Pozoruhodné na téhle hudbě je, že čím víc se do ní noříte, tím víc si ji dokážete užívat, byť se vám možná při povrchním setkání s ní zajídá její univerzální přístupnost. Právě tohle ostentativní sázení na jistotu je asi největší slabinou alba.
Stejně tak ale jako v Cosmopolitanu můžete tu a tam narazit na článek, který má k povrchnosti celého konceptu lifestylových časopisů daleko, má i deska Hello Mademoiselle několik světlých momentů – houseově narovnaná On The Road Again zní jako kombinace compostovského electrojazzu Daniela Magga a progresivních countryhrátek Alabama 3, pozoruhodné je i reggae ovlivněné downtempo Sunday Drive s hostujícím Charlesem Schillingsem.
Vzato kolem a kolem, je tohle album rozhodně lepší, než poslední nemastný neslaný díl Hôtelu Costes.
pondělí 14. prosince 2009
Stéphane Pompougnac: Hello Mademoiselle
Štítky:
album,
cd,
hello mademoiselle,
hôtel costes,
neutrální,
recenze,
rock and pop,
stéphane pompougnac
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat