David Guetta: Poplife

Virgin/EMI
2007

hodnocení: 3,5/5
psáno pro Rock & Pop

O skloubení taneční hudby s bezostyšně popovými melodiemi se v poslední době pokouší kdekdo. Vzpomeňte si třeba na Boba Sinclara, který se ze zázračného dítěte francouzské dance music stal spíše smutnou postavou pokoušející se marně oživit svoji někdejší slávu. To jeho krajanovi Guettovi se na daném poli daří mnohem lépe.
Moroderovské disko se v jeho tvorbě potkává s housem evokujícím éru french touch, tu a tam vystrčí růžky trance. Samozřejmostí je armáda vokalistů, na jejichž výběr měl autor vždy šťastnou ruku, takže všechna ta popová klišé, která jim vkládá do úst, vůbec nezní nepatřičně. Co by to ostatně bylo za popík, kdyby se nezabýval obecně lidskými tématy (jen slovo „love“ najdeme v názvech hned pěti skladeb alba)?
Alternativně smýšlející posluchači desku Poplife patrně zavrhnou už ve chvíli, kdy se v úvodní písni Baby When The Light – mimochodem připomínající Röyksopp - ozve hlas zpěvačky Cozi. Jejich smůla, život je přece tak krátký a dobrých popových nahrávek nevzniká v současnosti žádné závratné množství.